Eroze
Slib vlády:
Vláda bude důsledně chránit zemědělskou půdu a přijme opatření k omezení půdní eroze a její degradace, ke zvýšení obsahu organické hmoty v půdě.
Hodnocení: Částečně splněno
Chci vědět víc:
Vodní erozí je ohroženo přes polovinu kultivované zemědělské půdy, větrnou pak přes pětinu půdy. Dle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy může ze zemědělské půdy mizet až 21 milionů tun ornice ročně. Jak konstatuje Zpráva o životním prostředí České republiky za rok 2019, vůči erozi “...je ČR, vzhledem k intenzivnímu hospodaření spoléhajícímu se na minerální hnojiva, zranitelná. Navíc v důsledku změny klimatu dochází ke zvyšování rizika vzniku erozních událostí”. Dle Ministerstva zemědělství se do roku 2030 erozní škody mohou zvýšit až 2x.
Vláda skutečně udělala některá “opatření k omezení půdní eroze a její degradace”, která mají potenciál erozi omezit - po letech debat konečně vznikla tzv. protierozní vyhláška a byla omezena plocha monokultur na 30 hektarů. Tato opatření ale vzhledem k závažnosti problému vodní eroze nejsou dostatečná. Eroze větrná, která se stává čím dál větším problémem, pak není řešena vůbec. Navíc některé kroky vlády šly přímo proti ochraně půdy, např. zrušení oddělení ochrany půdy na Ministerstvu zemědělství. Problémem zůstává také pomalá obnova krajinné struktury, která je přitom zásadní součástí řešení protierozní ochrany, skrze nástroje, jako jsou například tzv. společná zařízení (polní cesty, protierozní opatření) navržená v komplexních pozemkových úpravách či dotační opatření ve Společné zemědělské politice.
Vláda přijala některá slibovaná, byť nedostatečná, “opatření k omezení půdní eroze a její degradace”, ovšem nelze hovořit o splnění slibu “důsledné ochrany zemědělské půdy”. Ta by vzhledem k závažnosti současných problémů s erozí vyžadovala mnohem ambicióznější kroky.
Vláda rovněž slíbila “zvýšení obsahu organické hmoty v půdě”. Jediným významnějším krokem je však chystané zrušení povinnosti vnosu organické hmoty v rámci základních podmínek plošných dotací a nahrazení této povinnosti podmínkou (byť ambicióznější) v rámci dobrovolného dotačního programu, tzv. celofaremního ekoschématu navrhovaného v rámci nové Společné zemědělské politiky od roku 2023. Vzhledem ke spornosti navrhovaného řešení a k absenci významných kroků, které by nabyly účinnosti již za funkčního období vlády, tak slib nelze považovat za splněný.
Vláda skutečně udělala některá “opatření k omezení půdní eroze a její degradace”, která mají potenciál erozi omezit - po letech debat konečně vznikla tzv. protierozní vyhláška a byla omezena plocha monokultur na 30 hektarů. Tato opatření ale vzhledem k závažnosti problému vodní eroze nejsou dostatečná. Eroze větrná, která se stává čím dál větším problémem, pak není řešena vůbec. Navíc některé kroky vlády šly přímo proti ochraně půdy, např. zrušení oddělení ochrany půdy na Ministerstvu zemědělství. Problémem zůstává také pomalá obnova krajinné struktury, která je přitom zásadní součástí řešení protierozní ochrany, skrze nástroje, jako jsou například tzv. společná zařízení (polní cesty, protierozní opatření) navržená v komplexních pozemkových úpravách či dotační opatření ve Společné zemědělské politice.
Vláda přijala některá slibovaná, byť nedostatečná, “opatření k omezení půdní eroze a její degradace”, ovšem nelze hovořit o splnění slibu “důsledné ochrany zemědělské půdy”. Ta by vzhledem k závažnosti současných problémů s erozí vyžadovala mnohem ambicióznější kroky.
Vláda rovněž slíbila “zvýšení obsahu organické hmoty v půdě”. Jediným významnějším krokem je však chystané zrušení povinnosti vnosu organické hmoty v rámci základních podmínek plošných dotací a nahrazení této povinnosti podmínkou (byť ambicióznější) v rámci dobrovolného dotačního programu, tzv. celofaremního ekoschématu navrhovaného v rámci nové Společné zemědělské politiky od roku 2023. Vzhledem ke spornosti navrhovaného řešení a k absenci významných kroků, které by nabyly účinnosti již za funkčního období vlády, tak slib nelze považovat za splněný.
Číst více
x
Vyhlášku č. 240/2021 Sb. o ochraně zemědělské půdy před erozí (protierozní vyhláška) tvořilo Ministerstvo životního prostředí přes čtyři roky a účinná je od 1. července 2021. Při opakovaném výskytu erozní události v Monitoringu eroze, u které je potvrzen vliv nevhodného zemědělského hospodaření (v rozporu s přípustnou hodnotou ztráty půdy 9 tun na hektar za rok), musí zemědělský subjekt zpracovat Plán opatření skrze aplikaci Protierozní kalkulačky, jehož plněním musí minimálně na 5 let docílit hospodaření v souladu s přípustnou hodnotou ztráty půdy. Pokud tento plán nezpracuje či je kontrolou přistižen při porušování tohoto plánu, je postižen finanční sankcí včetně možného krácení zemědělských dotací.
Výsledná podoba má mnoho nedostatků, a zaostává tak daleko za původními ambicemi. Vyhláška toleruje a legalizuje veškeré první případy eroze, neřeší přitom vůbec erozi větrnou a pomíjí také erozi v trvalých kulturách (sady, vinice, chmelnice). Přípustná hodnota ztráty půdy 9 tun na hektar za rok je hraniční, avšak zlepšením oproti původnímu návrhu 17 tun na hektar za rok. Nepovedenou stránkou je také aplikace vyhlášky do praxe – ačkoli je účinná od července, metodické materiály pro orgány ochrany půdy, které vyhlášku mají naplňovat, teprve vznikají a orgány jsou zcela nepřipraveny. Reálně tedy vyhláška není aplikována do praxe. První dopady protierozní vyhlášky lze tedy čekat teprve zhruba za 3-4 roky. Zároveň lze ocenit, že alespoň nějaká vyhláška konečně vznikla.
Úprava DZESu 7 – omezení monokultur na 30 ha
Ministerstvo zemědělství od roku 2020 a 2021 zavedlo do Standardů dobrého stavu zemědělské půdy upravených nařízením vlády (tzv. DZESy = základní podmínky, které zemědělci musí plnit, aby měli nárok na evropské zemědělské dotace) omezení pěstovat jednu plodinu na maximální výměře 30 hektarů.
Snížení výměry lze vnímat jako krok pozitivním směrem, jelikož rozsáhlé monokultury mají mnohé negativní dopady na životní prostředí (pokles biodiverzity, zvýšené riziko eroze, zvýšený tlak škůdců a následná vyšší spotřeba pesticidů atd.). 30 hektarů je však především na svazích stále příliš velká plocha (pro představu je to zhruba 50 fotbalových hřišť), hlavní nedostatek opatření spočívá v tom, že tyto plochy nemusí být odděleny žádnou fyzickou, přírodní bariérou. Rozdělení polí tak může být řešeno například prostým vysetím či vysazením dvou plodin namísto jedné, přičemž taková praxe protierozní účinek nemusí přinést. Je však nutné dodat, že např. tvorba trvalých krajinných prvků vyžaduje souhlas všech vlastníků daného území, což může být obtížné vzhledem k často komplikované vlastnické struktuře. Při přípravě nové Společné zemědělské politiky MZe nechce dále omezovat monokultury s důvodem, že je potřeba nejdříve vyhodnotit dopad omezení na 30 hektarů.
Novelizace tzv. nitrátové směrnice
Nitrátová směrnice má za cíl ochranu vod z hlediska dusíkatých látek a platí od roku 2012. Je zakotvena v nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Ministerstvo zemědělství v roce 2020 provedlo novelizaci, která kromě dalších změn přikázala ve zranitelných oblastech, které pokrývají polovinu zemědělské půdy u nás, pěstovat kukuřici maximálně dvakrát po sobě. Jelikož je kukuřice potenciálně erozně nebezpečná plodina a při jejím pěstování je zachycena polovina všech zaznamenaných případů eroze, lze toto opatření hodnotit jako pozitivní posun. Avšak správně by toto opatření mělo být samozřejmostí pro veškerou plochu, a to i kvůli vyšší potřebě pesticidního ošetření při pěstování vícekrát po sobě.
Řešení vnosu organické hmoty v rámci tzv. celofaremního ekoschématu
Ministersterstvo zemědělství při přípravě Strategického plánu Společné zemědělské politiky zatím navrhuje odstranit povinnost vnosu organické hmoty na 20 % půdy (viz současný DZES 6). Namísto dosavadní povinnosti navázané na plošné dotace navrhuje podmínku zařadit do dobrovolného dotačního programu, tzv. celofaremního ekoschématu. Jednou z podmínek poskytnutí dotace bude vnos organické hmoty na 35 % orné půdy. Do tohoto nového dotačního programu Ministerstvo zemědělství zatím plánuje zapojit veškeré zemědělce. Přesun plošné povinnosti do režimu nadstandardu ekoschémat je spíše negativem, navýšení ambice na 35 % a očekávání plošného využití dotačního programu může zas přinést pozitiva. Plán MZe tak nelze jednoznačně vyhodnotit.
Podpora obnovy krajinné struktury
Obnova krajinné struktury je pro řešení eroze klíčová, jelikož česká krajina přišla o rozsáhlé plochy protierozních prvků, jako jsou meze, remízky atd.
Ministerstvo zemědělství v rámci přípravy nové Společné zemědělské politiky zavádí dotace na agrolesnické systémy, které by mohly částečně sloužit i jako protierozní opatření.
Dále podporuje Komplexní pozemkové úpravy, jejichž součástí by měla být i tvorba Územních systémů ekologické stability či tvorba protierozních mezí a dalších “zelených” opatření, avšak v praxi jsou opatření navržena jen na papíře a k realizaci prvků často nedochází na úkor jiných opatření. Novelizace zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech sice dala pravomoc Státnímu pozemkového úřadu určovat priority, do jakých opatření nasměruje peníze, což slibuje zlepšení stavu, avšak nelze to také zatím zaručit. Nová metodika pro komplexní pozemkové úpravy zatím také není aplikována a zřejmě teprve vzniká. MZe sice vyčlenilo část financí z Národního plánu obnovy pro komplexní pozemkové úpravy, ale v rámci nové Společné zemědělské politiky MZe neplánuje komplexní pozemkové úpravy podpořit, tudíž hrozí nedostatek peněz pro přípravy a realizace.
MZe se také brání vyžadovat určitý podíl krajinných a jiných neprodukčních prvků v zemědělské krajině jako podmínku zemědělských dotací. Pouze díky dohodě na evropské úrovni budou tyto plochy v nové Společné zemědělské politice vyžadovány.
MŽP tradičně podporuje tvorbu krajinných prvků v rámci svých dotačních programů, nelze však říct, jaký podíl financí je použit pro tvorbu efektivních protierozních opatření.
Je potřeba také říct, že v posledních letech se na mnoha místech skutečně realizují projekty zlepšující strukturu krajiny, ve velké části případů jde však o aktivity obcí či občanských spolků, reagujících na sucha posledních let a jejich dopady.
Dle Strategie resortu Ministerstva zemědělství ČR s výhledem do roku 2030 mělo vymezení erozně ohrožených ploch v rámci DZESu 5 pokrývat v roce 2020 30 % zemědělské půdy a v roce 2025 40 % půdy (s cílem vymezit v roce 2030 veškerou půdu ohroženou vodní erozí v ČR, které je 50-60 %). V roce 2018 (jako důsledek rozhodnutí předchozích vlád) se toto pokrytí zvýšilo z 11 na 25 %, a zároveň se do erozně ohrožených ploch přeřazují či zařazují plochy v případě opakované erozní události na základě údajů z Monitoringu eroze. Při přípravě nové Společné zemědělské politiky (platné od roku 2027) jinak MZe rozšířit vymezení erozně ohrožených ploch zatím neplánuje, strategie MZe tak nebude naplněna. Stejně či více důležité je také nastavení protierozních opatření, kterými mohou zemědělci podmínky DZESu naplnit; ta však doteď byla nastavena velmi benevolentně a v některých případech (často kvůli nevyžadování řešit opatření po vrstevnici) erozi prakticky nezabraňovala. V rámci nové SZP se na žádost VÚMOPu některé podmínky možná zpřísní, avšak stále se nebude jednat o skutečně efektivní ochranu erozně ohrožené půdy.
Zrušení oddělení ochrany půdy na MZe a nedostatečné personální kapacity pro ochranu půdy na ministerstvech
Pro účinnou ochranu půdy jsou nezbytné dostatečné kapacity na ministerstvech, které se ochraně půdy věnují. Na Ministerstvu zemědělství za ministra Jurečky vzniklo oddělení ochrany půdy, které však ministr Toman následně zrušil sloučením s oddělením registrů do oddělení prostorových informací, což lze hodnotit jako negativní krok. Na Ministerstvu životního prostředí existuje pouze zcela nedostatečně kapacitně pokryté oddělení ochrany půdy. O nedostatečném kapacitním pokrytí svědčí také např. nepřipravenost orgánů ochrany půdy na aplikaci tzv. protierozní vyhlášky do praxe.
Podrobné hodnocení legislativních a exekutivních kroků vlády a promarněných příležitostí
Legislativní a exekutivní kroky vlády, které učinila v hodnoceném období
Protierozní vyhláškaVyhlášku č. 240/2021 Sb. o ochraně zemědělské půdy před erozí (protierozní vyhláška) tvořilo Ministerstvo životního prostředí přes čtyři roky a účinná je od 1. července 2021. Při opakovaném výskytu erozní události v Monitoringu eroze, u které je potvrzen vliv nevhodného zemědělského hospodaření (v rozporu s přípustnou hodnotou ztráty půdy 9 tun na hektar za rok), musí zemědělský subjekt zpracovat Plán opatření skrze aplikaci Protierozní kalkulačky, jehož plněním musí minimálně na 5 let docílit hospodaření v souladu s přípustnou hodnotou ztráty půdy. Pokud tento plán nezpracuje či je kontrolou přistižen při porušování tohoto plánu, je postižen finanční sankcí včetně možného krácení zemědělských dotací.
Výsledná podoba má mnoho nedostatků, a zaostává tak daleko za původními ambicemi. Vyhláška toleruje a legalizuje veškeré první případy eroze, neřeší přitom vůbec erozi větrnou a pomíjí také erozi v trvalých kulturách (sady, vinice, chmelnice). Přípustná hodnota ztráty půdy 9 tun na hektar za rok je hraniční, avšak zlepšením oproti původnímu návrhu 17 tun na hektar za rok. Nepovedenou stránkou je také aplikace vyhlášky do praxe – ačkoli je účinná od července, metodické materiály pro orgány ochrany půdy, které vyhlášku mají naplňovat, teprve vznikají a orgány jsou zcela nepřipraveny. Reálně tedy vyhláška není aplikována do praxe. První dopady protierozní vyhlášky lze tedy čekat teprve zhruba za 3-4 roky. Zároveň lze ocenit, že alespoň nějaká vyhláška konečně vznikla.
Úprava DZESu 7 – omezení monokultur na 30 ha
Ministerstvo zemědělství od roku 2020 a 2021 zavedlo do Standardů dobrého stavu zemědělské půdy upravených nařízením vlády (tzv. DZESy = základní podmínky, které zemědělci musí plnit, aby měli nárok na evropské zemědělské dotace) omezení pěstovat jednu plodinu na maximální výměře 30 hektarů.
Snížení výměry lze vnímat jako krok pozitivním směrem, jelikož rozsáhlé monokultury mají mnohé negativní dopady na životní prostředí (pokles biodiverzity, zvýšené riziko eroze, zvýšený tlak škůdců a následná vyšší spotřeba pesticidů atd.). 30 hektarů je však především na svazích stále příliš velká plocha (pro představu je to zhruba 50 fotbalových hřišť), hlavní nedostatek opatření spočívá v tom, že tyto plochy nemusí být odděleny žádnou fyzickou, přírodní bariérou. Rozdělení polí tak může být řešeno například prostým vysetím či vysazením dvou plodin namísto jedné, přičemž taková praxe protierozní účinek nemusí přinést. Je však nutné dodat, že např. tvorba trvalých krajinných prvků vyžaduje souhlas všech vlastníků daného území, což může být obtížné vzhledem k často komplikované vlastnické struktuře. Při přípravě nové Společné zemědělské politiky MZe nechce dále omezovat monokultury s důvodem, že je potřeba nejdříve vyhodnotit dopad omezení na 30 hektarů.
Novelizace tzv. nitrátové směrnice
Nitrátová směrnice má za cíl ochranu vod z hlediska dusíkatých látek a platí od roku 2012. Je zakotvena v nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Ministerstvo zemědělství v roce 2020 provedlo novelizaci, která kromě dalších změn přikázala ve zranitelných oblastech, které pokrývají polovinu zemědělské půdy u nás, pěstovat kukuřici maximálně dvakrát po sobě. Jelikož je kukuřice potenciálně erozně nebezpečná plodina a při jejím pěstování je zachycena polovina všech zaznamenaných případů eroze, lze toto opatření hodnotit jako pozitivní posun. Avšak správně by toto opatření mělo být samozřejmostí pro veškerou plochu, a to i kvůli vyšší potřebě pesticidního ošetření při pěstování vícekrát po sobě.
Řešení vnosu organické hmoty v rámci tzv. celofaremního ekoschématu
Ministersterstvo zemědělství při přípravě Strategického plánu Společné zemědělské politiky zatím navrhuje odstranit povinnost vnosu organické hmoty na 20 % půdy (viz současný DZES 6). Namísto dosavadní povinnosti navázané na plošné dotace navrhuje podmínku zařadit do dobrovolného dotačního programu, tzv. celofaremního ekoschématu. Jednou z podmínek poskytnutí dotace bude vnos organické hmoty na 35 % orné půdy. Do tohoto nového dotačního programu Ministerstvo zemědělství zatím plánuje zapojit veškeré zemědělce. Přesun plošné povinnosti do režimu nadstandardu ekoschémat je spíše negativem, navýšení ambice na 35 % a očekávání plošného využití dotačního programu může zas přinést pozitiva. Plán MZe tak nelze jednoznačně vyhodnotit.
Podpora obnovy krajinné struktury
Obnova krajinné struktury je pro řešení eroze klíčová, jelikož česká krajina přišla o rozsáhlé plochy protierozních prvků, jako jsou meze, remízky atd.
Ministerstvo zemědělství v rámci přípravy nové Společné zemědělské politiky zavádí dotace na agrolesnické systémy, které by mohly částečně sloužit i jako protierozní opatření.
Dále podporuje Komplexní pozemkové úpravy, jejichž součástí by měla být i tvorba Územních systémů ekologické stability či tvorba protierozních mezí a dalších “zelených” opatření, avšak v praxi jsou opatření navržena jen na papíře a k realizaci prvků často nedochází na úkor jiných opatření. Novelizace zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech sice dala pravomoc Státnímu pozemkového úřadu určovat priority, do jakých opatření nasměruje peníze, což slibuje zlepšení stavu, avšak nelze to také zatím zaručit. Nová metodika pro komplexní pozemkové úpravy zatím také není aplikována a zřejmě teprve vzniká. MZe sice vyčlenilo část financí z Národního plánu obnovy pro komplexní pozemkové úpravy, ale v rámci nové Společné zemědělské politiky MZe neplánuje komplexní pozemkové úpravy podpořit, tudíž hrozí nedostatek peněz pro přípravy a realizace.
MZe se také brání vyžadovat určitý podíl krajinných a jiných neprodukčních prvků v zemědělské krajině jako podmínku zemědělských dotací. Pouze díky dohodě na evropské úrovni budou tyto plochy v nové Společné zemědělské politice vyžadovány.
MŽP tradičně podporuje tvorbu krajinných prvků v rámci svých dotačních programů, nelze však říct, jaký podíl financí je použit pro tvorbu efektivních protierozních opatření.
Je potřeba také říct, že v posledních letech se na mnoha místech skutečně realizují projekty zlepšující strukturu krajiny, ve velké části případů jde však o aktivity obcí či občanských spolků, reagujících na sucha posledních let a jejich dopady.
Legislativní a exekutivní kroky vlády, které vláda měla učinit, ale neučinila je
Úprava DZESu 5 – nastavení efektivních protierozních opatření a rozšíření erozně ohrožených plochDle Strategie resortu Ministerstva zemědělství ČR s výhledem do roku 2030 mělo vymezení erozně ohrožených ploch v rámci DZESu 5 pokrývat v roce 2020 30 % zemědělské půdy a v roce 2025 40 % půdy (s cílem vymezit v roce 2030 veškerou půdu ohroženou vodní erozí v ČR, které je 50-60 %). V roce 2018 (jako důsledek rozhodnutí předchozích vlád) se toto pokrytí zvýšilo z 11 na 25 %, a zároveň se do erozně ohrožených ploch přeřazují či zařazují plochy v případě opakované erozní události na základě údajů z Monitoringu eroze. Při přípravě nové Společné zemědělské politiky (platné od roku 2027) jinak MZe rozšířit vymezení erozně ohrožených ploch zatím neplánuje, strategie MZe tak nebude naplněna. Stejně či více důležité je také nastavení protierozních opatření, kterými mohou zemědělci podmínky DZESu naplnit; ta však doteď byla nastavena velmi benevolentně a v některých případech (často kvůli nevyžadování řešit opatření po vrstevnici) erozi prakticky nezabraňovala. V rámci nové SZP se na žádost VÚMOPu některé podmínky možná zpřísní, avšak stále se nebude jednat o skutečně efektivní ochranu erozně ohrožené půdy.
Zrušení oddělení ochrany půdy na MZe a nedostatečné personální kapacity pro ochranu půdy na ministerstvech
Pro účinnou ochranu půdy jsou nezbytné dostatečné kapacity na ministerstvech, které se ochraně půdy věnují. Na Ministerstvu zemědělství za ministra Jurečky vzniklo oddělení ochrany půdy, které však ministr Toman následně zrušil sloučením s oddělením registrů do oddělení prostorových informací, což lze hodnotit jako negativní krok. Na Ministerstvu životního prostředí existuje pouze zcela nedostatečně kapacitně pokryté oddělení ochrany půdy. O nedostatečném kapacitním pokrytí svědčí také např. nepřipravenost orgánů ochrany půdy na aplikaci tzv. protierozní vyhlášky do praxe.