Martin Hojsík: V zájmu farmářů je, aby půda žila

Zdraví půdy je koncept, který je třeba v českém právním řádu neznámý. Směrnice o monitorování a odolnosti půdy (dále jen „zákon o monitoringu půdy”) s ním však pracuje. Kde se tento koncept vzal? Víte o nějakém příkladu z členských zemí EU, kde by ho v legislativě používali? Proč s ním zákon o monitoringu půdy pracuje?

Přiznám se, že nevím o tom, že by s ním nějaká evropská země pracovala. Pochází z  rezoluce, kterou jsme přijali v roce 2021 a pracuje s ním i návrh Evropské komise. 

Když jsme dělali konzultace a legislativní přípravu, vědci upozorňovali, že smyslem je zdraví půdy. Když říkáme, že chceme chránit půdu a mít ji zdravou, tak je úplně normální, že musíme definovat, co je to zdravá půda.

Byla to také jedna z těch komplikovaných věcí, které jsme měnili v návrhu Komise. Ta přišla s jednotnou evropskou úrovní, např. že zdravá půda má maximálně takovou míru eroze nebo salinitu. Toto jsme měnili právě proto, že je půda velmi rozmanitá. 

Preambule zákona je až naléhavá. Připomíná mi citát Franklina Delano Roosevelta po jedné z největších environmentálních katastrof Dust Bowl: Národ, který zničí svou půdu, zničí sám sebe. Taky jsme na tom tak špatně? Co bylo impulsem pro vznik zákona? Je potřeba zdraví půdy v Evropě akutně řešit nebo je to „nice to have”?

Prostor pro vznik jakéhokoliv evropského předpisu vzniká v momentě, kdy se ukáže, že máme problém napříč zeměmi. O stavu evropské půdy a úrovni její degradace se už napsalo z odborného hlediska docela dost, abychom věděli, že tuto situaci musíme řešit.

Bylo by nádherné žít ve světě, kde je tvorba zákonů a právního rámce postavena na odborném studiu stavu společnosti, prostředí a situace, ve které se nacházíme, kde sledujeme velké trendy, na jejichž základě přichází návrhy zákonů, které jsou podrobené širší společenské diskuzi a dochází se ke konsenzu, jak se posouvat dopředu. To je pěkná představa, ale tak to není.

Toto je již třetí pokus o legislativu na ochranu půdy na evropské úrovni. S předchozími pokusy měl hodně do činění Ladislav Miko (pozn. redakce: půdní biolog, bývalý ministr životního prostředí a současný poradce prezidenta Petra Pavla pro životní prostředí), kterému i přes velké úsilí návrh neprošel z Komise kvůli blokační menšině v Radě, jež zastupuje všechny členské země, a to přestože v Parlamentu byla pro takovou legislativu podpora. Proti pokusu chránit půdu na evropské úrovni se v roce 2007 postavila Velká Británie, Francie, Německo, Rakousko i Nizozemí.

Na počátku mého prvního mandátu v Evropském parlamentu, tedy zhruba na podzim 2020 jsme s týmem analyzovali, co je v plánu a co chybí v environmentální legislativě. A zjistili jsme, že stále chybí ukotvení ochrany půdy. Máme vodu, máme ovzduší, ale nemáme půdu. Řekli jsme si, že bychom to mohli znovu zkusit, protože to bylo už po odchodu Velké Británie z EU, takže blokační menšina v Radě už možná nebude nepřekonatelným problémem. Současně v té době vznikala nová vláda v Německu, která byla evropské půdní legislativě nakloněná, a nebyla v ní v tu dobu ještě CDU-CSU, jež je zásadně proti takovéto legislativě.

Nejdřív jsem přesvědčil kolegy ve Výboru pro životní prostředí, abychom navrhli standardní usnesení Evropského parlamentu, protože my europoslanci nemáme možnost legislativní iniciativy. Při vyjednávání se do ní podařilo dostat, že jako Parlament chceme od Komise legislativní rámec, tzn. zákon. Měli jsme velmi dobrou rezoluci přijatou na jaře 2021, ale nevypadalo to, že by Komise měla dostatek odvahy se pustit do zákonu.

Koncem roku 2021 se připravovala nová Evropská půdní strategie, do které se podařilo doplnit, že Komise opravdu navrhne zákon. Měli jsme domluveno několik členských států, které byly ochotny podpořit výzvu pro vznik evropské půdní legislativy. Mám pocit, že to bylo poprvé v historii, kdy střední a východní Evropa iniciovala vznik environmentální legislativy na evropské úrovni.

Jak si vysvětlujete souhlas Evropského parlamentu, když ani Komise neměla odvahu nebo chuť se pouštět do půdní legislativy?

Parlament byl pro přijetí půdní legislativy i při předchozích historických pokusech. Komise předložila návrh, Parlament ho tehdy schválil, ale nedostal se do trialogu kvůli zmíněné blokaci v Radě.

Současně zafungovalo šťastné načasování, zima 2020 - 2021 ještě před energetickou krizí a protesty farmářů. Podařilo se mi v tomto ohledu vyjednat důležitou věc, a to že zákon o půdě respektuje princip subsidiarity a bude tzv. vycházet zespoda. Abych dovysvětlil: I věci, které jsou lokalizované a různorodé, ale současně jsou všude, umíme řešit společně z vrchu dolů (tzv. top-down) a jsou oblasti, kde to má obrovský smysl jako ochrana zdraví, práva spotřebitelů. Ale současně můžeme působit od spodu nahoru (tzv. bottom-up), tedy máme nějaký evropský rámec, ale zohledňujeme různorodost.

Komise začala proces přípravy, konzultací a veřejného připomínkování. To se natahovalo a s textem návrhu zákona o monitoringu a odolnosti půdy přišla až v létě 2023.

Komise přišla s návrhem po 2 a půl letech práce, doznal ten původní návrh zásadních změn?

Ano, doznal.

To, co nám v původním návrhu úplně nesedělo, byl právě návrh Komise, jak má vypadat zdravá půda. Buď jsou splněna všechna kritéria do posledního, a pak je zdravá, nebo jeden parametr nesedí, a pak zdravá není. Chtěli jsme, aby byl přístup hodnocení komplexnější. Museli jsme ho přepracovat. Současně jsme nechtěli, aby byla škála založená jen na dvou kategoriích: zdravá nebo nemocná. Požadovali jsme více úrovní. Klíčové bylo porozumět tomu, co navzájem chceme, a najít konsenzus.

No, a pak Putin přiškrtil plyn, vyrostly ceny energií a začaly farmářské protesty. Bohužel vznikla hysterie, co všechno musí zemědělci dělat, přitom důvodem protestů byly historické problémy zemědělské politiky jako hromada zbytečné byrokracie a neférové obchodní praktiky. Tlak narůstal a současně jsme si uvědomili, že je důležité, aby bylo jasné, že nechceme přidat další byrokracii farmářům, ale cílem je jim pomoci. Je v jejich zájmu, aby půda žila. Stal jsem se parlamentním zpravodajem zákona, a v poměrně intenzivní a divoké  předvolební atmosféře jsem měl za úkol vyjednat pozici v Parlamentu, pak si ji nechat potvrdit po volbách a současně vyjednat široký kompromis s Radou a ustát to i přes odpor německých křesťanských demokratů, kteří se mezitím v Německu chopili vlády.  

Co dalšího z původního návrhu zmizelo? Byly to jen „kosmetické” úpravy nebo kvůli širšímu kompromisu padlo i něco zásadnějšího, co může chybět?

O tom se vede velká diskuze. Každý zákon je plodem politické vůle a nálad v daném momentu. Není to tak, že vědci řekli, a tak to bude. Pro mě je zákon důležitý v tom, že nám zlepšuje znalosti o půdě a nutí členské státy pomáhat farmářům.

Hodně se diskutovalo, jestli bychom tam neměli mít závazný cíl zdravé půdy do roku 2050. Bylo by to možná pěkné, ale nebylo by to realistické. Myslím, že bychom se měli snažit toho dosáhnout, ale současně vím, že minimálně na Slovensku staré environmentální zátěže do roku 2050 reálně neodstraníme. Důležité je směřování, abychom zvrátili negativní trend degradace.

U klimatu máme jasně definovaný uhlíkový rozpočet, který ale neplníme. A víme, že když nám bude trvat dosažení klimatické neutrality déle, tak dopady globálního oteplování budou mnohem větší. U půdy je to trochu jiné. První důležitý krok je zjistit, kde vůbec máme problém. Něco víme, protože jsou země, kde monitoring půdy je dobrý, a ten zákon pro ně de facto nebude mnoho znamenat. Pak jsou ale země, kterým velmi pomůže, protože žádný monitoring půdy nemají. A o to jsme se snažili, abychom měli stejné podmínky napříč členskými zeměmi.

Další oblast, která se hodně řešila, byly Komisí navržené udržitelné způsoby hospodaření na půdě. To chtěly i členské státy v Radě. Chtěly konkrétně, aby bylo v zákonu explicitně uvedeno, jak mají zemědělci hospodařit. Návrh byl však tak všeobecný, že existovalo riziko, že si to poté členské státy samy dotvoří, zatíží zemědělce a řeknou, ale to chtěl „Brusel”.

Jako zpravodaj pro legislativu musím reflektovat pohled většiny v Parlamentu. Ta mi velmi jasně signalizovala, že nechce žádné uvádění zemědělských praktik v zákoně, a na tom málem celé jednání s Radou padlo. Byl to už třetí pokus o evropskou půdní legislativu a věděl jsem, že čtvrtý by už nebyl. Naštěstí to polské předsednictví pochopilo, a taky se podařilo přesvědčit členské státy, třeba Francouze, kteří udržitelné způsoby hospodaření v tomto zákonu velmi chtěli, že to není dobrý nápad.

Víme, v  jakém stavu je půda v Evropě? Odkud čerpáme data? Stojí hodnocení, která zveřejňujeme vůbec na reálných datech nebo je to někdy jen odhad?

Ano, ale! Různé členské státy mají různý monitoring půd, nemáme jednotný systém.

Máme evropský monitoring LUCAS, a podařilo se nám, aby přežil, i když v transformované podobě, protože jsme ho potřebovali, přestože to byl neformální projekt. Mnoho členských států vůbec nevědělo, že se u nich dělá monitoring, což vyplynulo při vyjednáváních o zákoně. Proto bylo důležité to formalizovat a dát do jednotného systému, protože jednotný monitoring je úplný základ, který potřebujeme.

Co tedy přijetí zákona o monitoringu půdy znamená pro členské státy? Jaké budou následující kroky? Budou mít podporu ze strany EU při implementaci?

Záleží v jakém stadiu a jaké kvality je monitoring půdy na národní či regionální úrovni. Snažili jsme se k tomu přistupovat tak, že pokud členský stát již nějaký monitoring dělá, nemusí se od něj automaticky upustit a začít znovu, ale co nejvíc využít to, co se již dělá. Kompetentní orgány členských států porovnají, na jaké úrovni monitoringu jsou a co sledují, zda mají pokrytý minimální set a co případně dalšího sledovat. Například pro náš region se tam podařilo doplnit sledování kontaminace půd, které se v oblastech bývalého sovětského bloku s výjimkou Východního Německa nedělalo. A to je jako u covidu, když se člověk netestuje, tak je negativní. To, že evropské mapy kontaminace nesvítí červeně ve střední a východní Evropě není způsobeno tím, že by byla kontaminována jen západní Evropa, ale právě tím, že dosud pořádný monitoring chyběl.

Důležité je, že se taky chceme víc soustředit na monitoring života v půdě - půdní biodiverzitu. Kolem toho byly velké diskuze v průběhu vyjednávání, protože v tom, co lze sledovat, hraje velkou roli dostupnost odborných kapacit. A jsem rád, že se Komise zavázala poskytnout členským státům asistenci při monitoringu, pokud budou potřebovat. 

EU je největším vývozcem potravin na světě, máme tedy problém s půdou, když jsme schopni vypěstovat takové objemy, nebo si ji zbytečně ničíme nadprodukcí?

Ano, máme problém s půdou. A uvědomují si to i zemědělská zájmová sdružení, která přijetí zákona podporovala. Produkce, kterou máme, je mnohdy postavená na dopingu, který nemůže dlouhodobě fungovat. Syntetická hnojiva a další chemikálie dlouhodobě používané v zemědělství půdu poškozují. Bez půdního života přichází půda o uhlík a živiny, prostě umírá, což pěkně vysvětluje Laco Miko. Proto si myslím, že je velmi důležité, že se v tomto konečně posouváme dopředu.

Představuje zákon o monitoringu půdy nějaká rizika pro zemědělskou produkci, jak zaznívalo od některých odpůrců v průběhu jeho projednávání?

V rámci lobbingu byla i tato lež použita. Ale není to pravda. Směrnice představuje nulové povinnosti pro farmáře i nulovou byrokracii.

Před schválením zákona vytáhli lež s ohrožením zemědělské produkce němečtí křesťanští demokraté, kteří dělali vše pro to, aby schválení zákona zastavili. Argumentovali tím, že stav půdy je domácí problém každého státu, ale u nich to je ideologický problém.

Na základě směrnice musí být půdním či lesním hospodářům a vlastníkům půdy poskytnuta pomoc například ve formě poradenství. Ne na tom, že by samotní hospodáři či vlastníci půdy museli plnit nové cíle, či se museli aktivně podílet na monitoringu.

Byl jste zpravodajem zákona o monitoringu půdy, proč je pro vás osobně půda důležitá? Proč jste toto téma řešil a hodně na něm odpracoval?

Půda je důležitá i pro duševní zdraví a pohodu. Hrabat se v půdě má na lidi strašně dobrý vliv. Říká se, prach jsi a v prach se obrátíš, ale ona je to vlastně půda, ne prach. Řeším víc témat, třeba opylovače, klima, čisté technologie, ale zrovna u půdy jsem viděl, že potřebujeme posunout věci dál a cítili jsme příležitost, že by se to mohlo podařit. Bez mého úžasného týmu, se kterým jsem na tom spolupracoval, by to nebylo možné.