Živá půda
Živěna
Blog Živé půdy
Loading...
5 min

Rok v poradně Živé půdy: Kolik půdy díky nám ožije?

Zuzana Benešová, 17/10/2022
Na konci září skončil pachtovní rok. Klíčové období nejen pro vlastníky půdy, ale i pro nás v Živé půdě. Předpokládali jsme, že nejvíc změn hospodaření se podaří zrealizovat právě v září, a stalo se. Společně s vlastníky a zemědělci jsme zlepšili hospodaření na 27 950 000 m² zemědělské půdy. Máme z toho ohromnou radost. Ale co tomu předcházelo?

Poradna pro každého

Loni v září jsme oficiálně spustili poradnu Živé půdy. Za rok se na nás obrátilo 1447 vlastníků půdy a zemědělců. O tom, jak naše poradenství funguje, jsme už na blogu psali.

Prověřením, jak se na pozemku hospodaří, zda je ohrožen erozí, jak je nastavený pacht a doporučením dalších konkrétních kroků vlastníkovi nebo zemědělci nekončíme. Pokud potřebují, pomůžeme jim i se samotnou realizací. Naším cílem je zlepšit hospodaření na půdě, ne pracně vytvářet doporučení, která končí v šuplíku. 

Poradnu jsme původně zamýšleli pouze pro vlastníky půdy, protože tuto službu zdarma nikdo jiný neposkytuje. K našemu překvapení se na nás obrací i zemědělci a dokonce zemědělské školy, což jsme opravdu nečekali. Zajímají se o konkrétní postupy u opatření zlepšujících kvalitu půdy a příklady z praxe, postrádají také srozumitelné informace o dotacích. 

Zájem o udržitelné hospodaření a zlepšení stavu půdy v Česku jednoznačně je, a to jak na straně vlastníků, tak i zemědělců. Bohužel jim chybí zkušenost, poradenství a podpora, jak na to. A tak se snažíme pomáhat všem, co nám síly stačí. Radíme vlastníkům i zemědělcům, dokumentujeme příklady udržitelně hospodařících farmářů i vlastníků, kterým se s naší pomocí podařilo zlepšit hospodaření na jejich polnostech. Ve spolupráci s Ekotoxou a ČSO jsme vytvořili databázi dotací, kde si kdokoliv jednoduše zjistí, zda může žádat o dotace třeba na výsadbu dřevin nebo polní mokřad.
 

Lidský příběh za každým dotazem

Poradna je plná lidských příběhů. Některé chytnou za srdce, jiné pobaví, další rozesmutní. Třeba ty o komunikaci mezi vlastníky a jejich pachtýři. Hodně vlastníků se toho obává a někdy oprávněně. Jeden farmář vlastníkovi nejen nadrzačku rovnou tykal, ale ještě mu vysvětloval, že mu vlastně dělá službu, když mu na polích sice špatně, ale vůbec hospodaří. 

Jiný vlastníkovi na rovinu řekl, že mu jde jen o zisk a nic jiného ho nezajímá. Dalšího jsme potkali přímo na poli, když jsme s vlastníkem prověřovali stav půdy rýčovou zkouškou. Farmář se podivoval, proč to vůbec řeší, a že mu po tom přece nic není.

Naštěstí je mnoho farmářů vstřícných a někteří se tak nadchnou pro navrhované změny v hospodaření, že se nám sami ozvou kvůli dalším doplňujícím informacím nebo doporučení, kde to mohou vidět v praxi. I s těmi neochotnými si umíme dobře poradit. Pokud je nepřesvědčíme pádnými argumenty, vlastníci se s nimi rozloučí a najdou si jiného. K tomu jsme jim připravili vzory výpovědi.

Máme ale i případy vlastníků, kteří jsou v pravidelném kontaktu se svým pachtýřem. Někteří se potkávají i osobně a baví se o tom, co se na jejich poli pěstuje, jak o půdu farmář pečuje. A pro obě strany je to přínosné. Farmář zná požadavky vlastníka, vlastník na druhou stranu ví, co může reálně požadovat. Současně jsou schopni si nastavit férový pacht. Řada z nich využila generátor pachtovních smluv, který jsme v létě spustili.
Setkali jsme se bohužel ale i s případem, kdy zemědělec zavezl pole vlastníka stavební sutí, jiný i přes zákaz vesele oral pole, kde bylo archeologické naleziště. Neplacení pachtovného také není výjimkou.

Někdy to přehání i vlastníci. Jeden požadoval pachtovné 70 000 za hektar, i když běžně je to 3000 – 6000 Kč, a velmi se divil, že o jeho pole žádný zemědělec nestojí. Na druhou stranu není výjimkou, kdy vlastníka ke změně hospodaření nemotivuje ani vidina výrazně vyššího příjmu. Jeden majitel polností chtěl zlepšit hospodaření na své půdě. Navrhli jsme mu, co zlepšit, a ještě mu doporučili požadovat vyšší pachtovné, protože dostával 30 000 Kč ročně, i když by s ohledem na kvalitu své půdy mohl mít až 190 000 Kč. Ani 160 000 Kč navíc ho nepřimělo k akci. 

Proč vůbec něco měnit?

Motivace vlastníků jsou různé, respektujeme je a nehodnotíme. Někdy jsou to peníze, ale když zjistí, v jakém stavu je jejich půda, že je erozně ohrožená nebo ji už eroze dokonce poškodila, obávají se dalšího znehodnocení nemovitosti a začnou řešit i způsob hospodaření. Jindy chtějí obnovit krajinu a pomoci přírodě: „Před devíti lety jsme se s rodinou přestěhovali na vesnici. Ač mám vystudovanou zemědělku, až tady jsem si naplno uvědomil, co se to s naší krajinou děje. Naše vesnice je uzavřena mezi dva obrovské lány ze severu a dva další z jihu. Řepka, pšenice, kukuřice, řepka, pšenice, kukuřice... Tuny chemie a místo půdy neúrodné pískoviště.“ 
Nebo ctí rodinnou tradici a závazek k předkům: „Nejsem z oboru zemědělství ani právnického, mojí jedinou "odborností" je to, že jsem vnučka prvorepublikového moravského sedláka, pro něhož půda, voda a les byly posvátné. Půdu jsem zdědila a chci "narovnat", co půjde, než ji předám svým dětem, které si její hodnotu uvědomují. Znovu žít z půdy a s půdou, pečovat o ni, tento proces děda s hlubokým smutkem odhadoval na pět generací. V podstatě je šílené, že si lidi neuvědomují, co se stalo a ještě děje!“

Postupně budeme na blogu zveřejňovat příběhy dalších vlastníků, kterým se podařilo zlepšit hospodaření na jejich půdě. Těšit se můžete na příběhy potomků rodiny významných literátů a jejich polností, odpovědného hospodaření farností a diecézí nebo velké firmy, která na svých polnostech přechází na regenerativní zemědělství, ale i mnoha dalších inspirativních vlastníků.

Mohlo by vás zajímat