Co se stane s polem, když jej opustíte?

Kdo dřív přijde, ten dřív bere

Neobhospodařované pole je obrovská příležitost pro spoustu organismů a v začátcích platí ono známé pořekadlo: „Kdo dřív přijde, ten dřív bere.“ První tedy vzejde to, co už v půdě bylo. Typicky semena předchozích plodin a plevelů, které na poli rostly, ještě před opuštěním. Nejčastěji to jsou bodláky, pcháče, béry, merlíky, lebedy, pelyňky, rdesna nebo pýr. V této počáteční fázi se v podstatě na poli praktikuje zelený úhor. 

Rychlost hraje roli a už po roce či dvou se okno příležitosti uzavírá a nastupují jiné silnější a vytrvalejší druhy rostlin.

Rozhoduje bezprostřední okolí

O tom, co se na opuštěném poli bude dít dále, rozhoduje vegetace v bezprostředním okolí. Nachází se opuštěné pole vedle přírodní rezervace se vzácnými druhy rostlin? Pak je vysoce pravděpodobné, že na poli budou růst i méně časté a vzácnější rostliny. Nachází se vedle pole příkop zarostlý ruderálními nebo invazními druhy? Pak lze očekávat, že se tyto rostliny rozšíří i do pole, budou-li k tomu mít příležitost.

Invazní druhy a faktory ovlivňující jejich uchycení

A právě invazní druhy mohou způsobovat značné problémy při přirozeném zarůstání (sukcesi) polí. Problematice opuštěných polí se dlouhodobě zabývá „Pracovní skupina ekologie obnovy“ působící na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Pozorovali, že přítomnost invazních druhů je spjata s nadmořskou výškou, intenzitou lidské činnosti v okolí opuštěného pole a přítomností koridorů, podél kterých se mohou invazní druhy šířit. Jinak řečeno. Pole v nižších polohách obklopené dalšími poli a přiléhající k železniční trati je více ohrožené invazními rostlinami než pole v podhůří na kraji lesa. V neposlední řadě také hraje roli množství živin v půdě. Když je živin více, tím spíše se na ní může uchytit některý z invazních druhů rostlin.

V rámci svého výzkumu nalezli na opuštěných, postupně zarůstajících polích řadu invazních druhů. Zatímco některé druhy koexistují s naší domácí květenou nebo dokonce časem zmizí (např. turanka kanadská), některé dřeviny jako je trnovník akát, pajasan žláznatý nebo dub červený jsou schopny zcela dominovat vegetaci, změnit chemismus půdy a potlačit většinu druhů ve svém okolí.

Když se z pole stane les, anebo taky ne

V našich zeměpisných šířkách se na většině území z pole stane dříve či později les. Existují ale i výjimky. Některé vytrvalé druhy totiž fungují jako tzv. „blokátory sukcese“ a les ke slovu nepustí nebo jeho nástup výrazně zpomalí. Toho je schopen např. invazní zlatobýl kanadský a zlatobýl obrovský. Tyto okrasné a hmyzem poměrně oblíbené rostliny se k nám dostaly v 19. století, krátce na to však utekly ze zahrad a parků do volné krajiny. V posledních desetiletích kolonizují různé náspy, příkopy, rumiště, staveniště a často právě i opuštěná pole a záhumenky. Usadí se tam, kde je otevřená půda. Rostliny budují bohatou síť podzemních oddenků, ze kterých každý rok bohatě obráží. Navíc na povrchu půdy časem vytváří silnou vrstvu nerozložené sušiny, která zabrání vzcházení jiných rostlin.

Rostliny invazní versus rostliny expanzivní

Problémové dokáží být i naše původní druhy rostlin, které označujeme jako expanzivní. Chovají se stejně, jako jejich invazní kolegové. I přesto, že jsou v daném místě původní, se díky změnám v krajině v důsledku činnosti člověka začaly šířit. Nejvýznamnějším zástupcem je třtina křovištní, kterou běžně naleznete na loukách i ve světlých lesích a jedná se o dominantu člověkem ovlivněné vegetace. Při absenci managementu (kosení, pastva apod.) nabírá na síle a využívá podobnou taktiku jako zlatobýl. Díky svému hůře rozložitelnému opadu, který je bohatý na křemík, také znemožňuje vzcházení jiných druhů rostlin. Výsledek je stejný a třtina časem všechno přerůstá.

Jak předcházet problémům s invazními rostlinami

Malý požár se vždy hasí lépe než velký. Pakliže máte pozemek, o který nikdo nepečuje, měli byste si ho kontrolovat a předcházet problémům dříve než se stanou. Na stránkách webu Agentury ochrany přírody a Botanického ústavu V ČR jsou metodiky, jak ty nejproblémovější invazní rostliny odstraňovat.

Důležité je neklesat na mysli. Je třeba si připomenout, že naše kulturní krajina vznikla soustavnou, staletí trvající péčí člověka. Bezzásahovost dává v současnosti smysl pouze na velmi specifických místech, např. některé části Šumavy nebo vrcholky hor. Všude jinde je hlavní hybnou silou člověk, který o krajinu svými smysluplnými zásahy pečuje. Díky tomu se tak můžeme kochat například bělokarpatskými loukami, na kterých se soustavně hospodaří již minimálně poslední 2 tisíce let. Bez různých zásahů se dnes neobejdeme, neboť v důsledku např. vyššího spadu dusíku, intenzivní dopravy a předchozích let neuváženého hospodaření bychom se na většině míst nedočkali hvozdu mlékem a strdím oplývajícím, nýbrž porostem právě třtiny, zlatobýlů, bolševníků, křídlatek, akátů a pajasanů.