Kokrhel: poloparazit, který bohatým bere a chudým dává

Kolik kokrhelů znáš?

V Česku se vyskytují celkem 4 druhy kokrhelů. Relativně běžnější kokrhel menší, dále kokrhel větší, kokrhel luštinec a na vlhčích podhorských loukách pak lze vzácně najít také kokrhel sličný. Všechny kvetou žlutě a pro laika vypadají jeden jako druhý. Dříve byly kokrhele obávaným plevelem v obilovinách. Nyní, díky intenzivnímu zemědělství a lepším technologiím při čištění osiva kokrhele ustupují. Jedná se totiž o jednoleté rostliny jejichž semena rychle ztrácí klíčivost a stačí několik nevhodných sečí a celé populace jsou ohroženy. Přesto se ukázalo, že kokrhele mají skrytý potenciál.  

Dokáží totiž parazitovat na více než 60 různých převážně lučních druzích rostlin, kterým berou vodu, ale i živiny a tím pádem je omezují v růstu. „Síla“ tohoto efektu je různá a závislá na odolnosti hostitelské rostliny. Velmi oblíbenou hostitelskou skupinou jsou trávy, které zároveň nejsou příliš odolné. Naopak druhy kvetoucích dvouděložných bylin mají řadu obranných mechanismů a kokrhel jim zas tak významně neškodí.  

Právě proto se ve Velké Británii začal využívat kokrhel menší pro postupné obohacování druhově chudých luk s dominancí trav. Tato kokrhelová mise se jim v mnoha případech osvědčila tak dobře, že i Královská zahradnická společnost (Royal Horticultural Society) nabádá své příznivce, kteří touží po kvetoucích rostlinách lákajících hmyz, aby nezapomněli na podzim vyset kokrhelová semínka.  

Čeští vědci se rozhodli potenciál kokrhele (a i dalších poloparazitů) využít ještě více. Díky poznatkům z Británie i z vlastních výzkumů zjistili, že kokrhel lze využít také k biologické kontrole určitých nežádoucích rostlin. Funguje to vlastně dost podobně jako parazitické vosičky nebo hlístice, které se používají proti škůdcům v ekologickém zemědělství.

Třtina křovištní - hamoun, který zlobí

Se změnou hospodaření a lepší mechanizací se nejen lidé, ale také zvířata stáhla více pod střechu. Absence pastvy a kosení způsobilo, že se některé druhy rostlin začaly šířit na úkor jiných. Jedním z takových byla i třtina křovištní. Je to náš domácí druh, který je přirozenou součástí naší přírody, ale je schopen zarůst téměř jakákoli otevřená stanoviště od polí přes louky až po lesní mýtiny. Tvoří husté porosty, špatně rozložitelný listový opad a tím pádem mezi sebe nepustí žádné další rostliny a ty stávající vytlačí. To začalo být problémem zvláště v přírodních památkách a rezervacích. Řešení existovalo. Bylo nutné třtinu kosit 4x ročně po dobu několika let. Jenomže s tímto přístupem se do věčných lovišť odporoučely také ostatní druhy rostlin a hmyzu, kvůli kterým rezervace vznikaly. Navíc byl efekt velice pomalý a v některých podmínkách prakticky žádný.

Třtinové řešení nabízí kokrhel

Když se ovšem do porostu třtiny vysejí semínka kokrhele luštince a nastaví se správné načasování seče, tak se třtina během několika let vysílí a ustoupí. Nezmizí zcela, bude vždy součástí lučního společenstva, ale vznikne dostatek prostoru pro původní vegetaci, která se může opět rozrůst. To je taky výhoda užití kokrhele, protože tento poloparazit nevyhubí hostitele ani jiné rostliny. Pilotní experimenty byly nakonec tak přesvědčivé, že se v ochraně přírody využívá již v běžné praxi.  
 

Kde vzít osivo, když je kokrhel luštinec nedostatkovým zbožím v naší přírodě?

Sbírat kokrhel v divoké přírodě pro osivo není možné a bylo třeba vytvořit technologický postup pro pěstování kokrhele ve velkém. To se podařilo díky projektu motýlích dálnic. Tam kokrhel našel uplatnění v travních směsích na náspech a zářezech okolo dálnic, kde snižoval celkový vzrůst trávníku. Ten pak nebylo nutné tak často kosit a tím pádem i šetřil náklady na údržbu okolí cest.

Na co kokrhel nestačí?

Kokrhel má přece jenom několik omezení a kýžený efekt se nemusí dostavit vždy nebo ne v každém roce. Vadí mu jarní přísušky, kdy vzcházející rostlinky zasychají. Pokud je příliš deštivo, nebo je porost příliš produkční, nezvládá kokrhel konkurovat a jeho hostitelé, díky nadbytku vody a živin, nestrádají. A v neposlední řadě velmi chutná divoké zvěři, proto je občas potřeba lokality s výsevem oplotit.

Budoucnost kokrhele: parky, sady, vinohrady

Jak už bylo zmíněno, kokrhel se hodí všude tam, kde je potřeba snížit produktivitu (výšku) porostu ve kterém dominují trávy a/nebo když je potřeba trávy omezit a udělat místo jiným (květnatým) druhům. Proto by se mohl hodit kdekoliv, kde jsou trávy nežádoucí a berou vodu produkčním či okrasným rostlinám. Může to být například vinná réva nebo ovocné stromy. Výhodou kokrhele je, že ani vinná réva ani ovocné stromy nejsou vhodnými hostiteli. Uplatnění by mohl kokrhel najít i v městské zeleni v tzv. lučních trávnících, kde by snižoval potřebu kosení takovýchto porostů. Navíc rozzáří porost všemi barvami, protože vytváří prostor pro ostatní kvetoucí druhy. Můžete se o tom sami přesvědčit v červnu v exteriérech kampusu Masarykovy univerzity, kde v tomto duchu kokrhel úspěšně “pracuje” od roku 2015.

Pokud vás článek zaujal můžete se více dozvědět např. v časopise ochrany přírody nebo na stránkách projektu motýlí dálnice.  

V případě zájmu o osivo kokrhele luštince můžete kontaktovat doc. Stanislava Hejduka z Mendelovy Univerzity v Brně na emailu: hejduk@mendelu.cz