Rok žen v zemědělství

Organizace spojených národů proto vyhlásila rok 2026 Mezinárodním rokem farmářek. Cílem je připomenout zásadní roli žen v zemědělsko-potravinových systémech, od samotné výroby potravin přes jejich zpracování až po obchod, a zároveň upozornit na překážky, které jejich práci stále provázejí. Iniciativa má přispět k většímu povědomí o práci žen v zemědělství a podpořit opatření, která by pomohla odstranit přetrvávající nerovnosti.  
 

Zemědělství jako mužský svět?

Historicky bylo zemědělství, podobně jako velké množství dalších sektorů, vnímáno jako mužský obor. Farmy se mezigeneračně předávaly především z otce na syna. Ženy sice na farmách pracovaly, ale jejich role bývala často „neviditelná“. Manželky a dcery farmářů mnohdy zajišťovaly velkou část práce, od péče o zvířata až po vedení účetnictví nebo prodej produktů. Přesto se jejich práce ne vždy promítala do oficiálních statistik nebo rozhodovacích procesů.

Situace se začala měnit až v posledních desetiletích. Postupně roste počet žen, které se do zemědělství zapojují nejen jako pracovnice, ale také jako manažerky, podnikatelky nebo majitelky farem. Zároveň se mění i struktura samotného odvětví. Moderní technologie, digitalizace nebo nové formy podnikání otevírají prostor širšímu spektru profesí.

Markéta Macurová z Mlékárny u Macurů původně vystudovala obor zubní laborantky, postupně se ale přes administrativu spojenou s vedením rodinné mlékárny zapojila i do fyzické práce v hospodářství. Dnes se věnuje mimo jiné výrobě mléčných produktů a podílí se také na technické stránce provozu.

„V současnosti dělám nejen administrativu a samotnou výrobu produktů. Jsem schopná dělat údržbu a základní servis dojícího automatu a další technicky náročnější činnosti,“ popisuje. Její zkušenost zároveň ukazuje, že role žen na farmě nemusí být snadno zařaditelná do jediné kategorie. Vedle péče o zvířata či administrativy mohou zastávat také manažerské, obchodní nebo technické pozice.

Nezastupitelná role žen v potravinových systémech

Na celosvětové úrovni nyní představují ženy významnou část zemědělské pracovní síly. V rozvojových zemích tvoří v průměru 43 %, přičemž v některých regionech Afriky a Asie je jejich podíl ještě vyšší. V těchto oblastech se ženy často podílejí nejen na pěstování plodin a chovu zvířat, ale také na zpracování potravin a jejich prodeji. Jejich práce je tak úzce spojená s potravinovou bezpečností, tedy schopností společnosti zajistit dostatek kvalitních potravin.

Zároveň však ženy v těchto regionech čelí řadě překážek. V mnoha z nich mají menší přístup k vlastnictví půdy, úvěrům nebo odbornému poradenství. Častěji také pracují v nejistých nebo sezónních zaměstnáních a jejich práce bývá hůře placená. Tyto nerovnosti se často projevují nejen na trhu práce, ale také v domácnostech nebo v rámci místních komunit.

Pomalu se měnící realita

Přestože zemědělství bylo dlouho vnímáno jako odvětví s výraznou převahou mužů, tato představa se postupně proměňuje a ženy v zemědělství se stávají viditelnějšími. V některých zemích dnes tvoří významnou část studentstva zemědělských oborů, což naznačuje, že jejich zastoupení v budoucnu pravděpodobně poroste. Právě mladší generace farmářek může sehrát důležitou roli při hledání nových cest, jak zemědělství přizpůsobit současným výzvám.

Příkladem může být Lucie Sikorová z Ekofarmy Rucký. Pochází z rodiny farmářů a po studiu na zemědělské škole se do hospodářství vrátila. Dnes zde hospodaří společně se dvěma bratry. Každý ze sourozenců má svou oblast odpovědnosti, přičemž Lucie se stará především o zvířata a každodenní chod pastvin.

„Pro mě jako farmářku je důležité, aby zvířata byla zdravá a šťastná, krajina byla pestrá a udržovaná a místní lidé mě vnímali jako někoho, kdo pečuje o okolí a mohou si ho za to vážit. Farma by neměla být jen zdroj na peníze,“ říká. Její pohled zároveň ukazuje, že pro část mladých farmářek není zemědělství pouze způsobem obživy, ale také životním stylem a vztahem ke krajině, zvířatům a místní komunitě.

Také ve světě se počet žen v zemědělství postupně zvyšuje a stále častěji se objevují i ve vedoucích funkcích. Tento vývoj lze pozorovat i evropských zemích, např. ve Spojeném Království. V Rakousku vedou ženy přibližně třetinu zemědělských podniků, což patří k nejvyšším podílům v Evropě. V některých regionech se tento podíl dokonce blíží čtyřiceti procentům. Ženy zde často stojí v čele menších rodinných farem a podílejí se také na řadě doprovodných aktivit, které pomáhají venkovským oblastem ekonomicky přežít.

Právě na menších farmách je role žen často velmi výrazná. Vedle klasické zemědělské produkce se totiž věnují i dalším činnostem, které pomáhají diverzifikovat příjmy farmy. Patří mezi ně například přímý prodej potravin, agroturistika nebo vzdělávací programy. Podílejí se také na propagaci regionálních potravin a místních značek kvality. Tyto aktivity nejen zvyšují příjmy zemědělských podniků, ale zároveň posilují vztah mezi zemědělci a veřejností. Přestože jsou však tyto činnosti pro fungování farmy zásadní, nejsou vždy vnímány jako manažerská práce.

Situace v České republice

V českém zemědělství tvoří ženy přibližně čtvrtinu pracovní síly. Ve srovnání s průměrem Evropské unie je to o něco méně. Nižší zastoupení žen se promítá také do vedoucích pozic. Podle statistik stojí ženy v čele zhruba 12 % českých zemědělských podniků. Někteří zástupci zemědělských organizací však upozorňují, že skutečný podíl může být vyšší, zejména u rodinných farem. V těchto případech totiž bývá jako oficiální představitel farmy uváděn muž, přestože se na řízení hospodářství významně podílí i jeho partnerka.

Méně viditelnou každodenní práci žen na farmě popisuje i Monika Dobešová ze Střítežského Fojtství. Vedle péče o zvířata a dalších činností spojených s provozem hospodářství zajišťuje například komunikaci se zákazníky, objednávky nebo vaření pro zaměstnance.

„Práce na farmě je životním stylem, který není pro každého. Když je potřeba, tak se prostě o chod hospodářství každý den musíte postarat, i když je to na úkor rodiny,“ říká. Přestože se podle svých slov dnes s předsudky vůči ženám v zemědělství již příliš nesetkává, vzpomíná si, že v dětství jí muži některé práce automaticky nechtěli umožnit. Dnes už si může bez problémů sednout i za traktor, lidé si na ženy v této roli postupně zvykli..

Přestože se situace postupně mění, ženy v zemědělství stále narážejí na řadu bariér. Jednou z nich jsou přetrvávající stereotypy, výzvou může být také skloubení pracovního a rodinného života. Zemědělství je často časově náročné povolání, které nezná pevnou pracovní dobu. Práce na farmě se řídí rytmem přírody a ročních období, a proto může být obtížné skloubit ji například s péčí o zejména malé děti.

Jak náročná může být tato kombinace v praxi, ukazuje zkušenost Marie Květoňové z Hospodářství U Sedláků. Na farmě chová kozy a zpracovává jejich mléko, přičemž právě výroba mléčných produktů je jedním z hlavních zdrojů příjmu její rodiny. V minulosti kvůli tomu pracovala dlouho do noci.

„Co je to osobní život?“ odpovídá se smíchem na otázku, jak se jí daří skloubit práci s osobním životem. Dnes se snaží tempo práce přizpůsobovat svým možnostem a zároveň si každý týden najít s dětmi čas alespoň na malou společnou radost.

Budoucnost farmářek

Zemědělství dnes čelí celé řadě výzev: od klimatických změn přes ekonomickou nejistotu až po tlak na udržitelnější hospodaření. V této proměně mohou hrát ženy důležitou roli. Mnohé z nich se totiž angažují v oblastech, které propojují produkci potravin s ochranou krajiny, komunikací s veřejností nebo rozvojem místních komunit.

Rok farmářek tak není jen symbolickým gestem. Má připomenout, že bez práce žen by zemědělství a celý potravinový systém fungovali jen velmi obtížně. Zviditelnění jejich role může zároveň přispět k tomu, aby se tento obor stal otevřenější a přístupnější pro další generace.

Zemědělství není jen o produkci potravin. Je také o vztahu k půdě, krajině a komunitám, které na venkově žijí. A právě v těchto oblastech se práce žen často ukazuje jako klíčová.