Rozdělení velkého lánu
Sourozenci Václavkovi zdědili půl hektarový pozemek. Místo, aby ho nechali napospas místnímu družstvu, rozhodli se něco dělat. Původně to byl proužek v hájku na kopci, Martinu Václavkovi se ho ale díky pozemkovým úpravám podařilo přesunout jinam. A to přímo doprostřed obrovského pole.
Dnes je to 500 metrů dlouhý a 11 metrů široký pruh, který předěluje velký lán a zároveň navazuje na budoucí rybník, který staví obec dole v údolí. Pozemek nechávají zarůst hlavně kvůli tomu, aby tam chodilo co nejméně lidí a ukrytá zvěř a další zvířata tak měla svůj klid. A opravdu, hned po příjezdu vidíme několik spokojených zajíců, kteří by se v okolních polích neměli kam schovat.
Pole jsou tady holá, hnědá a hodně rozlehlá. Původní krajina s častými rybníky je minulostí. Martin Václavek říká, že kdyby mohl, vytvořil by travnatých pásů v okolí 20. Bohužel je dnes už velmi těžké získat pozemek, který by se nacházel uprostřed polí.
Martin Smetana z Živé půdy pomáhá s dotací
V Otnici nevznikl jen zatravněný pruh, i když i ten sám o sobě by krajině pomohl. Martin Václavek se rozhodl podél okolních polí vysadit i stromy. Na scénu proto přichází Martin Smetana z Živé půdy, který si pozemek prohlédl, zmapoval a zakreslil. Následně navrhl a vypracoval projekt, kde představil, jaké dřeviny by šlo na pozemku vysadit a kde na to vzít peníze.
Po schválení projektu ho Martin Václavek odeslal do Brna, ale bylo mu řečeno, že je už žádostí hodně a že se na něj s největší pravděpodobností nedostane. Nakonec se ozvali, i když po termínu. Dotace byla schválena v prosinci 2022 s tím, že se má do listopadu 2022 zrealizovat.
Sázím, sázíš, sázíme
Vše dobře dopadlo a mohlo se začít sázet. Martin Václavek požádal o pomoc místní myslivecký spolek, který mu s výsadbou v rámci brigády pomohl. Bylo potřeba vyhloubit jámy, umístit kůly a stromky zasadit. Ve skupině asi 14 lidí měli vše hotové za jedno odpoledne.
Vysadili dohromady 40 stromů, převážně duby, javory, lípy, jeřáby břeky a oskeruše, hrušně, nebo třešně. Přes léto je také Martin Václavek chodil zalévat, aby měly dostatek vláhy než jim narostou dostatečně hluboké kořeny. Stromy jsou také chráněny oplocenkou proti zvěři.
Martin Václavek plánuje ještě zasazení několika stromů spolu s rodinou. Chce také po straně pozemku zasadit drobnější keře, které by vytvořili remízek a v létě pomáhaly s vytvořením stínu. Mezi stromy chce zasadit dýně, které pak nechá bažantům, zajícům a dalším zvířatům. Ví, že v každém takovém remízku se za chvíli objeví spousta zvěře - stahují se tam z mrtvých polí, na kterých se nenažerou, ani neschovají.
Úkryt pro zvěř ohrožen chemií
Zarostlý pruh se stromy mezi poli neuvěřitelně pomohl okolní biodiverzitě. Rostou tu bodláky, které jsou v létě plné včel a čmeláků. Schovávají se tady také zajíci, bažanti nebo koroptve.
Martin Václavek dnes lituje, že si před 15 lety neudělal rýčovou zkoušku a nezjistil stav půdy. Mohl by ho srovnat se stavem dnes. Že půda na okolních polích stále degraduje je ale vidět na první pohled.
Hodně se tady stříká a často je vidět, jak jsou zbytky plodin žluté od postřiku herbicidem. Obava, že mu stromy uhynou kvůli okolní chemii, je reálná. Žádný předěl, který by tento proužek půdy chránil, tu není.
S chemizací okolních polí Martin Václavek nesouhlasí. Kdyby takové pole vlastnil, pachtovní smlouvu by vypověděl a našel si nového zemědělce. Většina vlastníků netuší, že tohle mohou udělat.
„Můj prvotní cíl je vytvořit dobré prostředí pro zvěř, z toho ale profituje i půda, je to všechno provázané,” říká Martin Václavek. Pořád si stojí za tím, že jeho práce má smysl a že je potřeba to zkoušet. To, co se 40 let dělalo špatně, nemohou dohnat za 5 let. Bude to trvat dalších 40, než se krajina obnoví.
