Farma Rudimov: Dvacet let cesty od opuštěných luk k živé farmě
Tvrdé začátky
Honza pochází z Valašských Klobouk, kde měl jeho otec malou farmu. Když on sám v osmnácti letech poprvé přijel do Rudimova v malebném podhůří Bílých Karpat, neměl kromě odhodlání a chuti začít hospodařit skoro nic. Všiml si, že perspektivní pozemky zde leží ladem, zarostlé šípky, a nikdo je nevyužívá. Proto tehdy obešel místní vlastníky, propachtoval si přes 100 hektarů a pustil se do práce.
„Starat se o zvířata a stavět ohrady jsem už uměl,“ vzpomíná. Chyběly mu ale peníze na nákup dobytka a vybavení. Jako čerstvě plnoletý nedosáhl na normální úvěr, půjčil si proto milion korun od lichváře a za rok musel vrátit dvojnásobek. Začátky byly opravdu tvrdé. Přesto dluh splatil, na farmě měl první ovce a několik krav a s pomocí kamarádů začal budovat základ hospodářství. Bydlel ve starém domě, kde tři desítky let nikdo nežil. Byla to dřina, ale i radost a dobrodružství.
Maso, které nikdo nechtěl
Honzovým snem bylo zpracovávat a prodávat maso přímo ze dvora. Získal potřebná povolení, nechal si vyrobit etikety a začal nabízet jehněčí. Jenže narazil na realitu. Lidé na venkově o jehněčí neměli zájem. „Jehněčí za 150 korun nikdo nechtěl. Říkali, že jsme se zbláznili,“ říká s úsměvem.
Bylo jasné, že pokud má farma přežít, musí změnit způsob prodeje. Jenže to znamenalo investice do dalšího vybavení. Balicí linka, udírna, chlazení. Přesto se Honza rozhodl jít touto cestou a postupně vybudoval podnik, který dokáže maso dodávat i na větší vzdálenosti.
Svět gastronomie
Časem se Farmě Rudimov podařilo dostat na stoly špičkových restaurací v Praze, Brně i Ostravě. Pro farmáře to byla velká satisfakce, jeho maso si našlo cestu k lidem, kteří ocení kvalitu. Ani spolupráce s restauracemi ale neznamenala klid. Gastronomie potřebuje maso po celý rok, zatímco farmaření má své přirozené cykly. „Někteří si myslí, že kráva naroste za dva měsíce,“ říká Jan s nadsázkou. „Ale zvíře potřebuje čas, prostor a péči.“
V roce 2014 proto vybudoval bourárnu a zpracovnu masa. Chtěl tak zajistit, aby zvířata byla porážena s úctou a maso se dostalo k zákazníkům v prvotřídní kvalitě. Výroba paštik, párků či sušeného masa je dnes důležitou součástí farmy. Bourárna však přinesla i spoustu povinností, papírování a stresu. „Je to dítě, které už nemůžete opustit, i když vás stojí všechny síly,“ popisuje Jan.
Byrokracie a tlak
Každodenní práce se zvířaty a na farmě je náročná sama o sobě. K tomu ale přibývá ještě druhý soupeř, a to byrokracie. Povinnosti spojené s dotacemi, kontrolami a papírováním berou obrovské množství času i energie. To je podle Jana Žáka jeden z důvodů, proč v mnoha rodinách děti v hospodaření nepokračují.
Honza sám přiznává, že farmaření není bez obětí. „Farma je živý organismus, který se neptá na čas ani počasí,“ říká. Přesto ví, že by si jiný život už představit nedokázal.
Regenerativní budoucnost
Navzdory překážkám hledá Honza způsoby, jak hospodařit šetrněji a vracet život půdě. Na části pastvin zkouší regenerativní pastvu a provádí terénní úpravy, které pomáhají zadržet vodu v krajině. Inspiroval se i u farmářů v Rakousku, kde viděl, že spolupráce a respekt k přírodě mohou fungovat ve větším měřítku.
Na farmě v Rudimově se nyní specializují zejména na ovce plemene romney a hovězí plemeno aberdeen angus. Zvířata pasou celoročně, mají volnost pohybu a žijí v souladu se svými přirozenými potřebami. Mláďata zůstávají s matkou až do dospělosti.
Do budoucna by Honza rád vybudoval na farmě malé chatičky, kam by lidé mohli jezdit, zapojit se do práce, ochutnat maso a prožít zdejší krajinu na vlastní kůži.
Cena svobody
Příběh Jana Žáka není jen o farmaření, ale také o odhodlání a o svobodě. „Vždycky jsem si říkal, že když mě to přestane bavit, prodám to a půjdu pryč. Ale teď už nemůžu. Neumím si představit dělat něco jiného,“ přiznává.
A možná právě v tom je podstata jeho cesty. Přestože farmaření znamená obrovské nasazení a neustálý boj s nejistotou a únavou, Jan v Rudimově našel svůj domov. Když se člověk projde po jeho pastvinách, mezi krávami a ovcemi, vidí, že jde o víc než jen podnikání. Je to vztah k půdě, zvířatům i k životu samotnému.
