Hrabavá drůbež (= slepice) se dříve chovala na vejce (nosnice) a kohouti byli určeni k výkrmu. Ten ale trval mnohem déle než dnes a výsledné zvíře bylo oproti dnešním brojlerům takový „chudáček". Tato drůbež byla chována volně, krmena tím, co si sama našla s přídavkem obilí a zbytků z hospodářství.
Proč dnešní kuře tak rychle roste?
Brojlerová kuřata jsou výsledkem intenzivního šlechtění. Disponují genetickými vlohami pro mohutné prsní osvalení a rychlé přibývání na váze. Krmivo, které dostávají, je průmyslově vyladěná „supersměs“, umožňující maximálně rychlý růst. Zvířata jsou navíc chována v prostředí s řízeným klimatem a s minimální prostorem k pohybu, takže většina energie z krmiva je využita k růstu – nikoliv k běhání, hrabání a termoregulaci. Porážkové hmotnosti dosáhne takový brojler za pouhých 35 dnů. Dalším cílem šlechtění byl nárůst množství prsní svaloviny, protože prsa jsou u zákazníků nejoblíbenější částí kuřete. Hmotnost prsou v poměru k hmotnosti celého těla kuřete vzrostla díky šlechtěni na více než dvojnásobek.
Mýtus: růstové hormony
Přídavek růstových hormonů při výkrmu drůbeže je v Evropské unii zakázán. Zvířata dosahují rychlého růstu díky intenzivnímu šlechtění, koncentrovanému krmivu a řízenému životnímu prostředí.
Parametry kuřete v 50. letech a dnes
Sója: skrytá daň za levné maso
Hlavní koncentrovanou složkou krmiva dnešních brojlerů je sója. Ta představuje dokonalý zdroj proteinů pro růst mohutného svalstva drůbeže. Dováží se většinou z Jižní Ameriky, kde se pěstuje na obrovských plochách po vykácených pralesích. V teplém klimatu sója poskytuje mnohem větší výnosy, než v našem mírném pásmu, navíc cena půdy a pracovní síly je v oblasti nižší. I v teplých klimatech ale sója potřebuje pomoci, aby dobře rostla. Při jejím pěstování se používají průmyslová hnojiva, jejichž výroba má velmi negativní vliv na životní prostředí (zejména emise CO2, ale i jiných znečišťujících látek) a které se obvykle dováží z opačné strany zeměkoule. Přes to všechno je jihoamerická sója levnější, než sója evropská a proto dostává většinou při výrobě krmiv přednost.
Jde to i jinak?
V poslední době se ve světě i v Česku objevuje víc a víc farmářů, kteří chtějí prodávat kuřecí maso nezatížené problémy, které jsem nastínila výše. Jednou z možností je pastevní chov kuřat v mobilních ohrádkách. Kuře stráví většinu svého života pod širým nebem, každý den má čerstvou pastvu a může projevovat své přirozené chování – hrabání a hledání potravy. Přitom je ale chráněno proti predátorům, kteří při volném chovu způsobují velké ztráty. Potravu takového kuřete tvoří jak pastva (hmyz, tráva, žížaly…), tak přídavek míchané krmné směsi. Farmáři s tímto způsobem chovu obvykle dbají i na lokální původ krmné směsi, která často sóju vůbec neobsahuje. Ta je nahrazena více složkami, které ve výsledku poskytnou stejný výživový efekt. Může se jednat např. o pokrutiny a kaly z lisování a filtrování rostlinných olejů (slunečnice, řepka), šroty z hrachu, lupiny či bobu a další. Taková krmná směs je však pracnější na výrobu a ve výsledku tudíž dražší. Dalším faktorem je, že kuře chované venku roste delší dobu, a spotřebuje tak více krmiva. I to má vliv na jeho výslednou cenu.
Zajímavý je také fakt, že kuřata z vysokoprodukčních hybridních linií nejsou „stavěna“ na život delší než 5-6 týdnů. Při dosažení určitého věku se již těžce pohybují, maji velmi řídké opeření a jejich oběhový systém začíná selhávat. Proto chovatelé s delší dobou výkrmu preferují čistokrevná plemena či jejich křížence. Taková drůbež má odolnost a životaschopnost běžných slepic či kohoutů a je schopna se ve zdraví a dobré kondici dožít dospělosti. Znamená to také, že si lze z vajec těchto dospělců odchovat vlastní mladá kuřátka a celý chov tak udržet v uzavřeném okruhu farmy. Pro farmáře z toho plyne nezávislost na dodavateli hybridních jednodenních kuřat, které není možné si na farmě nezávisle množit.
Liší se nějak chuť a vlastnosti masa?
Kuřata z intenzivního výkrmu a z volného chovu od sebe poznáte na první pohled. Nejvíce patrný je rozdíl v celkové stavbě těla, zejména při srovnání hybridních brojlerů se zástupci plemenné drůbeže. Brojlerová kuřata mají mnohem větší prsní svaly a kratší, kompaktnější stehna.
Rozdíl je ale i v textuře masa - pomalu rostoucí kuře má pevnější svalovinu s nižším obsahem vody. Maso se při tepelné úpravě o tolik nezmenší a má výraznější chuť. Déle rostoucí kuře je také tučnější, což oceníte zejména při přípravě vývarů, které získají nezaměnitelný „babičkovský” charakter. Studie také prokázaly, že maso zvířat krmených trávou obsahuje příznivější poměr omega mastných kyselin a více mikronutrientů.
Kde takové kuře koupit?
V supermarketech zatím pomalu vykrmená kuřata z pastvy nenajdete. Je proto nejlepší se poohlédnout ve svém okolí, počet farmářů s pastevním chovem kuřat se stále zvyšuje. Pokud ve svém okolí takového farmáře nemáte, zkuste i tak vyjádřit svůj zájem, poptávka často vytváří nabídku a přechod k pastevnímu chovu není pro zemědělce tak náročný, jak by se mohlo zdát.
Jste zemědělec a pastevní chov masné drůbeže vás zaujal?
Právě pro vás máme unikátní příležitost! Připojte se k dovozu bréských kuřat z Francie! Veškeré detaily o akci naleznete v článku na Platformě pro regenerativní zemědělství.
