Regulace trhu se zemědělskou půdou na Slovensku je charakterizována ostrým kontrastem mezi velmi roztříštěným vlastnictvím a vysoce koncentrovaným užíváním půdy, kterému dominují velké zemědělské podniky. Slovensko patří k zemím se středně vysokou mírou regulace trhu s půdou, přičemž těžiště regulace spočívá (i po zásahu Ústavního soudu) v pachtovním právu.
Zemědělskou půdu vlastní přibližně 4,4 milionu lidí z 5,4 milionu obyvatel. Průměrný vlastník disponuje méně než 1 ha, přičemž jeden pozemek má v průměru 12 spoluvlastníků. Uživatelé půdy jsou naopak vysoce koncentrovaní.
Průměrná velikost farmy na Slovensku dosahovala podle výsledků Integrovaného zjišťování farem 2023 103,18 ha. Tato výměra se ve srovnání s rokem 2020 zvýšila o 8,30 ha. Průměrná velikost subjektu se však zásadně liší podle jeho právní formy, což odráží vysokou koncentraci užívání půdy velkými podniky. Největšími uživateli s průměrnou výměrou přibližně 1 111 ha jsou zemědělská družstva, ostatní právnické osoby (společnosti) užívají v průměru cca 297 ha. Samostatně hospodařící zemědělci dosahují průměrné výměry kolem 54,5 ha a domácnosti a samozásobitelé jako neregistrované fyzické osoby užívají v průměru pouze 6,4 ha. Více než polovinu všech farem (50,6 %) tvoří neregistrované fyzické osoby, které však obhospodařují pouze zlomek celkové výměry půdy.
Slovensko má jeden z nejvyšších podílů pronajaté půdy v EU, přibližně 90 %. Trhu dominují velké podniky, které si půdu pronajímají od tisíců drobných vlastníků. Přibližně 25 % zemědělské půdy spravuje Slovenský pozemkový fond. Z toho 5,8 % tvoří státní půda a 16,7 % půda neidentifikovaných vlastníků. I půdu těchto vlastníků může Slovenský pozemkový fond pronajímat.
Právní rámec nabývání zemědělské půdy prošel v posledním desetiletí zásadním zvratem způsobeným zásahem Evropské komise, resp. Ústavního soudu. Po uplynutí přechodného období vstupu do EU přijalo Slovensko zákon č. 140/2014 Z. z. Tento předpis zavedl přísné podmínky pro nákup půdy jako 10 let trvalého pobytu a 3 roky zemědělské praxe. Evropská komise proti tomuto zákonu zahájila řízení pro porušení povinnosti (infringement).
Ústavní soud Slovenské republiky nálezem PL. ÚS 20/2014 rozhodl o protiústavnosti klíčových ustanovení tohoto zákona, neboť shledal, že tato úprava nepřípustně zasahuje do vlastnického práva garantovaného Ústavou, konkrétně do jeho dispoziční složky (ius disponendi). Zrušená ustanovení, která zaváděla povinný proces nabídkového podnikání, neobstála v testu proporcionality, neboť nesplňovala kritérium vhodnosti (vlastnictví půdy konkrétním subjektem samo o sobě nezajišťuje ochranu jejího produkčního potenciálu) ani kritérium nezbytnosti, jelikož stát disponuje mírnějšími prostředky ochrany půdního fondu prostřednictvím zákona č. 220/2004 Z. z. Soud odmítl argumentaci státu, která se pokoušela tato omezení přirovnávat k institutu předkupního práva, a označil napadenou úpravu za projev státního „dirigismu“, kterým stát nepřípustně přenáší odpovědnost za selhání vlastních kontrolních mechanismů na vlastníky pozemků formou plošného omezení jejich základních práv.
Předkupní právo
Předkupní právo mají v prvním pořadí spoluvlastníci zemědělského pozemku a ve druhém pachtýř, pokud pachtovní vztah trvá nejméně pět let.
Více než nabývání zemědělské půdy je regulován pacht. Pacht je upraven zákonem č. 504/2003 Z. z., který silně chrání pachtýře. Kromě předkupního práva pro pachtýře stanoví zákon minimální délku pachtu a obsahuje také mechanismus, kdy se pachtovní smlouva automaticky obnovuje, pokud vlastník do 2 měsíců po obdržení návrhu na obnovu tento návrh neodmítne. Pachtýř rovněž může žádat o snížení nájemného, pokud příjmy klesnou o více než polovinu kvůli změně ekonomických podmínek.