Protierozní vyhláška

Právní ochrana půdy před erozí má dvě linie. Jedna z nich, preventivní, vychází z práva Evropské unie, především z její Společné zemědělské politiky. Druhá linie vychází ze zákona  o ochraně zemědělského půdního fondu a umožňuje reagovat na již vzniklé erozní události.           
 

DZES 5 jako podmínka pro dotace

Evropská unie v rámci Společné zemědělské politiky poskytuje  zemědělcům podporu. Ta je podmíněna pravidly, která mají zajistit zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Mezi ně patří i požadavky na DZES 5, které zahrnují podmínky pro obhospodařování půdy způsobem, který snižuje riziko eroze a degradace půdy. V České republice jsou upraveny nařízením vlády č. 73/2023 Sb. o stanovení pravidel podmíněnosti plateb zemědělcům. 

Od roku 2024 mělo postupně nabíhat nové nastavení DZES 5, praktické postupy měli zemědělci uplatňovat nejdříve od podzimu 2024. Ve stejném roce  došlo k přehodnocení erozní ohroženosti půdy na základě údajů z monitoringu půdy, kvůli kterému v současnosti spadá 65 % české orné půdy do některé z ohrožených kategorií. Zemědělci hospodařící na těchto plochách musí pravidla DZES, pokud chce získat podporu v rámci SZP. 

Účinnost nařízení vlády pro DZES 5 ale byla několikrát odsunuta, vždy s argumentem, že zemědělci neměli dostatek času se na změnu připravit. Účinnosti nabyly standardy DZES 5 až 1. 7. 2025. Tou dobou ale již byla připravována novela další. Legislativní proces tak vytvořil pro zemědělce velmi nejisté a nepředvídatelné prostředí. 

Do roku 2026 DZES 5 poměrně detailně určovall konkrétní způsoby hospodaření na erozně ohrožených plochách, a to včetně kombinace plodin nebo technologie zpracování půdy. Novela účinná od 1. dubna 2026 ale přesné regulace nahradila obecnějšími pravidly a dala zemědělcům mnohem větší volnost. 

Větší flexibilita v hospodaření, však může vést k rozdílné kvalitě přijímaných opatření a tím ke snížení ochrany půdy proti erozi. Aby stát toto rozvolnění vyvážil a posílil odpovědnost zemědělců za reálný výsledek, plánoval původně standardy DZES 5 přímo propojit s monitoringem eroze. Případná zaznamenaná erozní událost by tak při kontrole dodržování DZES 5 fungovala jako přitěžující okolnost. Tato část ale byla v připomínkovém řízení vypuštěna s tím, že nejprve je nutné přijmou novou vyhlášku o monitoringu eroze.

Poslední změna standardů DZES vychází ze změny evropských předpisů. Reaguje na evropský balíček zjednodušení podmíněnosti přijatý po rozsáhlých protestech zemědělců v roce 2024. Evropská pravidla umožnila členským státům uznat, že některé systémy hospodaření – zejména ekologické zemědělství – již svou povahou naplňují cíle řady standardů DZES, takže není účelné ukládat těmto podnikům dvojí kontrolu stejných požadavků. Novela vložila do nařízení č. 73/2023 Sb. nové ustanovení, podle něhož se na podniky v režimu ekologického zemědělství většina standardů DZES, včetně DZES 5 vůbec nepoužije.        
 

DZES 5 - motivace k šetrnějšímu hospodaření 

V rámci České republiky vzniklo několik studií zaměřených na to, jakým způsobem se do hospodaření s půdou promítá vztah uživatele k půdě. Jednou z nich je studie Owner or tenant: Who adopts better soil conservation practices? 

Tato studie zkoumá vliv formy užívání půdy (vlastnictví versus pacht) na uplatňování opatření proti vodní erozi v České republice a hodnotí, zda mohou agroenvironmentální dotace (standardy DZES) motivovat pachtýře k odpovědnějšímu přístupu.

Analýza 263 bloků orné půdy v rámci studie ukázala, že (hospodařící) vlastníci uplatňují protierozní opatření výrazně častěji než pachtýři: 

• Pěstují zlepšující plodiny na 70 % svých bloků, zatímco pachtýři je využívají jen v 37 % případů.
• Využívají vrstevnicové hospodaření na 48 % bloků, zatímco u pachtýřů je to pouze na 27 %.
• Hospodaří na výrazně kratších svazích s průměrnou délkou 113 metrů, zatímco u pachtýřů dosahuje nepřerušená délka svahu v průměru 275 metrů.

Současně studie prokázala, že na pozemcích se sklonem nad 7°, kde byly dotace podmíněny dodržováním standardů DZES, se rozdíly mezi vlastníky a pachtýři minimalizovaly nebo zcela zmizely. Na mírnějších svazích (do 7°), kde tato pravidla nebyla povinná, zůstali vlastníci mnohem odpovědnější. 

Studie proto doporučovala rozšířit působnost těchto standardů i na bloky s nízkým a středním rizikem eroze (svahy pod 7°) a do standardů DZES zahrnout indikátory, jako je maximální délka svahu nebo povinnost hospodaření po vrstevnicích. 

Zákon o ochraně ZPF a protierozní vyhláška

Druhou linii protierozní ochrany představuje zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. V zásadách ochrany zemědělské půdy (§ 2 odst .1) se stanoví povinnost každého dbát o ochranu zemědělské půdy a o to, aby nedocházelo k jejímu znehodnocování poškozováním nebo znečišťováním. Ve vztahu k erozi je příkaz chránit zemědělskou půdu doplněný konkrétním zákazem způsobovat ohrožení zemědělské půdy erozí překračováním přípustné míry jejího erozního ohrožení (§ 2 odst. 2 písm. b) zákona).

V ustanovení § 3c zákon o ochraně ZPF ukládá vlastníkům a uživatelům zemědělské půdy povinnost provádět aktivně protierozní opatření.

Zákon také upravuje postup úřadů v případě, že k ohrožení půdy erozí dojde. Umožňuje jim uložit vlastníkům nebo uživatelům zemědělské půdy pokuty za její ohrožení erozí, ale i za neprovedení aktivních opatření ke snížení ohrožení po první erozní události. Působí tedy represivně, trestá škodlivé následky porušení povinností. Výše pokuty může u fyzických osob dosáhnout 1 000 000 Kč, u právnických osob a fyzických podnikajících osob až 10 000 000 Kč.

Zákon od počátku počítal s tím, že bude přijata prováděcí vyhláška, která stanoví způsob výpočtu překročení přípustné míry erozního ohrožení půdy. Do doby přijetí protierozní vyhlášky byl zákon nevymahatelný.  
 

Evropská reakce na degradaci půdy

Navzdory existenci národních protierozních vyhlášek a povinných opatření zůstává degradace půdy v EU kritickým problémem, který generuje miliardové ztráty. Efektivita stávajících pravidel je omezena nekonzistentním monitoringem a nedostatkem harmonizovaných dat napříč členskými státy.

Rozsah degradace půdy v EU: 

• Neuspokojivý stav půdy: 60-70 % půd v Evropě je hodnoceno jako nezdravých 
• Ekonomické náklady: Celková degradace půdy stojí EU více než 50 miliard eur ročně 
• Ztráta zemědělské produktivity: Roční náklady ztráty v zemědělské produktivitě v důsledku eroze jsou odhadovány na přibližně 1,25 miliardy eur.

Ochrana půdy byla obsažena v Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal) a Evropské strategie pro půdu do roku 2030. Zastřešujícím politickým cílem unie je dosáhnout, aby do roku 2050 byly všechny evropské půdy ve zdravé.

Hlavním legislativním pilířem této snahy je Směrnice o monitoringu půdy, která vstoupila v platnost 16. prosince 2025, a představuje první ucelený právní rámec EU pro řešení všech klíčových hrozeb pro půdu. Směrnice je navržena tak, aby propojila monitoring se strategickými cíli v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti a potravinového zabezpečení.

Směrnice vytváří společný rámec pro sledování a hodnocení zdraví půdy v celé EU, což poprvé umožní relevantní srovnávání dat, kde je eroze jedním z klíčových ukazatelů, které musí členské státy povinně sledovat.

Na základě zjištěného stavu půdního zdraví jsou členské státy povinny navrhovat národní akční plány pro obnovu zdraví půd. Efektivní implementace směrnice o monitoringu půdy vyžaduje urgentní propojení stávajících národních monitorovacích systémů (jako je monitoring eroze) s novými evropskými požadavky. Je třeba finančně podpořit jak digitální nástroje pro sběr dat, tak i následnou implementaci protierozních opatření v terénu, která vyplynou z monitorovaných dat.

Protierozní vyhláška nabyla účinnosti 1. 7. 2021 a původně se týkala pouze vodní eroze. U té dopadá jen na plochy zasažené opakovanou erozní událostí, které nastaly po účinnosti vyhlášky, v jiném osevu a překračují  přípustnou míru smyvu ornice. Současně musí být erozní událost nahlášena a zaevidována v Monitoringu eroze.

Protierozní vyhláška je prováděcí právní předpis. Nemůže ukládat nové povinnosti, pouze upřesňuje povinnosti uložené zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu. 

Vyhláška stanovuje, které případy eroze a erozních událostí překračují přípustnou ztrátu ornice z jednoho hektaru půdy za rok. Vychází z matematického modelu, tzv. Univerzální rovnice ztráty půdy (USLE), která byla na základě rozsáhlého výzkumu vyvinuta v USA v 80. letech minulého století. Rovnice slouží ke stanovení dlouhodobé průměrné ztráty půdy z pozemku vodní erozí. Zohledňuje délku a intenzitu deště, charakter a kvalitu půdy, délku a sklon svahu, způsob hospodaření (ochranný vliv vegetace, použité agrotechniky) a vliv protierozních opatření.

Vyhláška připouští ztrátu max. 9 tun ornice z hektaru za rok u hlubokých a středně hlubokých půd a max 2 tuny ornice z hektaru za rok u mělkých půd. Jde o kompromis mezi odbornými poznatky a realitou stávajícího zemědělského hospodaření.

Z rovnice USLE plyne, že pokud dlouhodobý smyv půdy překročí v průměru 10 tun z hektaru za rok u hlubokých půd nebo 4 tuny z hektaru u středně hlubokých půd, ztrácí půda své funkční vlastnosti a úrodnost. Degraduje. U mělkých půd s hloubkou do 30 cm doporučuje rovnice USLE jejich zatravnění. 

Současně vzala vládav úvahu, jaká opatření a jak rychle mohou zemědělci provést, aniž by je to existenčně ohrožovalo, a jak byla nastavena dosavadní pravidla, kterým přizpůsobili své postupy, plány i vybavení.     
 

Vznik a účinnost vyhlášky

Zákon o ochraně ZPF z roku 1992 neobsahoval ochranu proti erozi. Zohledňoval ji pouze při stanovení výše odvodů za odnětí půdy ze ZPF, za půdu poškozenou erozí byly odvody nižší, což spíše motivovalo k poškozování půdy.

Ochranu před erozí do zákona prosadil až v roce 2015 ministr Richard Brabec (ANO).

Jedním ze zásadních cílů novely bylo zvýšit schopnost půdy zadržovat vodu. Ministr Brabec k tomu uvedl: „Zemědělská i lesní půda měla dřív daleko lepší schopnost držet vodu, hlavně kvůli erozi ji ale postupně ztrácela. Dneska je její zadržovací kapacita asi na 50 procentech. Kdyby česká zemědělská půda, které máme asi 3,5 milionu hektarů, byla schopná držet vodu dobře, udržela by jí asi 9 miliard kubíků. Ale udrží jí sotva 5. Ten obrovský rozdíl je několikanásobek objemu vody, který udrží Vltavská kaskáda. Na tom je vidět, kde je největší rezerva v retenci vody – je v samotné půdě.“

Od 1. 4. 2015 tak zákon o ochraně ZPF obsahuje zákaz způsobovat ohrožení zemědělské půdy erozí překračováním přípustné míry jejího erozního ohrožení. Přípustnou míru erozního ohrožení měla upravit prováděcí vyhláška. Stejně tak měla obsahovat opatření k nápravě, pokud eroze a s ní spojená ztráta půdy přípustnou míru překročí. Tím začala několikaletá anabáze vydání této vyhlášky.

V Otázkách Václava Moravce dne 25. 9. 2016 prohlásil ministr Brabec: „Od začátku příštího roku (pozn. myšlen rok 2017) by už měla být v platnosti protierozní vyhláška, která bude navazovat na novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Ta zavádí podstatně přísnější podmínky proti původci eroze včetně poměrně vysokých sankcí. Vyhláška by měla mít časový harmonogram pěti let, jak se postupně bude rozšiřovat území chráněné proti erozi.“

Návrh vyhlášky byl v roce 2017 skutečně předložen do připomínkového řízení, ale pro množství nesouhlasných připomínek k vydání vyhlášky nedošlo. Proti návrhu vyhlášky vystoupily především zemědělské nevládní organizace jako Agrární komora a Zemědělský svaz ČR. Opakující se připomínkou byla nedostatečná provázanost protierozní vyhlášky s požadavky podmíněnosti (DZES 5).  

V roce 2019 jsme se tak o vyhlášce mohli dočíst např. v týdeníku Euro: „Někteří odborníci říkají, že je to vlastně takový „yeti polní“. Všichni o ní mluví, ale zatím ji nikdo ve skutečnosti neviděl.”

Návrh vyhlášky byl předložen do připomínkového řízení celkem třikrát (2017, 2019, 2021).  Upravená podoba z roku 2019 proto obsahovala řadu ústupků vůči zemědělcům, např.:

• Stanovila maximální přípustnou ztrátu půdy 17 tun/ha/rok, a to navzdory hlasům odborných institucí, že taková ochrana je nedostatečná a neodpovídá teoretickým poznatkům.
• Vyňala z hodnocení erozního ohrožení pozemky, na nichž je založena a pěstována trvalá kultura (chmelnice, vinice, sady) nebo na kterých jsou pěstovány zeleninové druhy, léčivé, aromatické a kořeninové rostliny.
• Odložila účinnost vyhlášky na 1. 7. 2021.

Ani v této podobě se ale vyhlášku nepodařilo projednat a schválit.   
Po dalších úpravách byla znovu předložena do připomínkového řízení na jaře roku 2021. Oproti návrhu vyhlášky z prosince 2019 se lišila v následujícím:

• Přípustná ztráta zemědělské půdy způsobená vodní erozí byla stanovena na 9 tun z hektaru za rok pro hluboké a středně hluboké půdy, resp. na 2 tuny z hektaru za rok pro mělké půdy.
• Postup podle vyhlášky se uplatní pouze na plochách, na kterých byl opakovaně zaznamenán skutečný případ eroze (v podobě opakovaného záznamu eroze v monitoringu eroze).
• Pro vytvoření plánu opatření ke snížení erozního ohrožení určila vyhláška interaktivní nástroj (tzv. protierozní kalkulačku). Pro hospodaření podle plánu vytvořeného pomocí protierozní kalkulačky je vytvořena fikce, že takovým hospodařením nedochází k  překročení přípustné míry erozního ohrožení.
• Kontrolu budou provádět orgány ochrany ZPF – obce s rozšířenou působností – a bude spočívat primárně ve zjišťování, zda zemědělec reálně hospodaří podle předem sestaveného plánu opatření ke snížení erozního ohrožení. 

V této podobě vyšla vyhláška s číslem 240/2021 Sb. ve Sbírce zákonů a dne 1. 7. 2021 nabyla účinnosti. Odborná veřejnost vyhlášku kritizovala především pro chybějící prevenci.  
 

Mechanismus fungování vyhlášky

Vyhláška je nastavena tak, že překročení přípustné míry erozního ohrožení se hodnotí až po opakované erozní události. Míra erozního ohrožení se počítá pro takzvanou posuzovanou plochu. A posuzovanou plochou je jen taková plocha, na které je podle monitoringu eroze evidována opakovaná erozní událost.

Podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je potom možné uložit uživateli zemědělské půdy, aby hospodařil způsobem, který snižuje erozní ohrožení. Musí být ale splněny tyto podmínky:   
 

1. Erozní událost byla opakovaná.

K porušení zákona může dojít až na základě opakované erozní události, přičemž obě erozní události musely nastat až po účinnosti vyhlášky (tedy po 1. 7. 2021). Za opakovanou erozní událost se nepovažuje erozní událost ve stejném osevu. Když někoho vytopí bahno z téhož pole nejprve v dubnu, poté v červnu, a pak třeba na začátku září, nejedná se o opakovanou erozní událost, pokud na poli po celou dobu byla stejná plodina a nezačala příprava na setí následující plodiny.

2. Erozní události byly zaevidovány v Monitoringu eroze

Obě erozní události také musí být zaznamenány v monitoringu erozí. Pokud erozi nikdo nenahlásí, k aplikaci vyhlášky nedojde. Podle odhadu VÚMOP se podaří zachytit a do monitoringu zaevidovat jen 1 – 8 % všech erozních událostí.        
 

3. Opakované erozní události ohrožují půdu erozí nad přípustnou míru.

Dojde-li k opakované erozní události, je nutné vyhodnotit, jestli došlo k překročení přípustné míry ohrožení erozí stanovené vyhláškou. Podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je to úkolem orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, tedy úřadů obcí s rozšířenou působností (ORP). Fakticky toto hodnocení  provádí VÚMOP, jehož pracovníci jsou k tomu odborně vybavení. Pokud byla překročena přípustná míra ohrožení erozí, zašle VÚMOP tuto informaci příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu k opakované erozní události došlo.        
 

4. Uživatel pozemku neprovedl žádná opatření.

Úřad ORP nejprve prověří, jestli uživatel zemědělské půdy provedl nějaká opatření. Pokud neprovedl nebo jsou nedostatečná, vydá správní rozhodnutí, kterým mu provedení opatření uloží. 

Podrobněji postup úřadů popisuje metodický pokyn Ministerstva životního prostředí. Je postaven na tom, že jediným opatřením k nápravě je příkaz  uživateli,  aby předložil plán opatření ke snížení erozního ohrožení, a hospodařil podle něj.  Zákon a vyhláška ukládají uživateli povinnost použít pro zpracování plánu protierozní kalkulačku. Ta umožňuje přizpůsobit plán konkrétnímu pozemku a záměrům uživatele, musí se však vejít do limitu přípustné dlouhodobé ztráty půdy dle rovnice USLE. Kalkulačka umožňuje zvolit si osevní postup a doplnit některé půdoochranné technologie dle svých možností. Metodický pokyn současně nepočítá s tím, že by úřad zemědělci přímo přikázal provést konkrétní opatření, například pásové střídání plodin, ačkoli samotný zákon o ochraně ZPF takovou možnost dává. 

Po předložení plánu úřad kontroluje jeho plnění. Současně vyrozumí SZIF, že na posuzované ploše došlo k opakované erozní události, a proto se na ní hospodaří podle plánu. 

Pouze velmi malé množství erozních událostí vede k aplikaci protierozní vyhlášky. I při aplikaci vyhlášky je to zemědělec, který ovlivňuje podobu plánu hospodaření.      
 

Limity vyhlášky

Pozemky, pro které vyhláška neplatí

Vyhláška se nevztahuje na veškerou zemědělskou půdu. Neřeší erozi na:  

• trvalých kulturách, kterými jsou vinice, chmelnice, ovocné sady, školky, rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích, plochy s víceletými produkčními plodinami (např. chřest, křen, rebarbora, energetické plodiny jako jsou např. byliny na biomasu), plochy s lanýži, jiná trvalá kultura (např. krajinotvorné sady)  
• půdě, na které se pěstují zeleninové druhy, jahodník, léčivé, aromatické nebo kořeninové rostliny.  

Pokud dojde k erozní události na těchto půdách či plochách, vyhláška se neaplikuje. Zkušenosti přitom ukazují, že například ve vinicích je eroze problém. 

Vyhláška se neuplatní ani na trvalý travní porost. Ačkoli je trvalý travní porost součástí zemědělského půdního fondu a není výslovně vyňat z působnosti vyhlášky, vyhláška neumožňuje vyhodnotit, zda na něm dochází ke ztrátě půdy překračující povolené limity. Trvalý travní porost se nemůže stát součástí posuzované plochy ve smyslu § 2 odst. 2 vyhlášky. 

Fakticky se tak vyhláška vztahuje pouze na ornou půdu (s výše uvedenými výjimkami).  
 

Tolerance první erozní události

Původní návrh protierozní vyhlášky umožňoval úřadům reagovat již na první erozní událost, která by překročila přípustnou míru ohrožení erozí. V průběhu 5 let, ve kterých se protierozní vyhláška opakovaně projednávala, ale došlo k zásadnímu ústupku a podle vyhlášky se posuzuje překročení přípustné míry erozního ohrožení pouze na plochách, na kterých došlo k opakované erozní události. První erozní událost, ačkoli může mít závažné důsledky např. ve výši způsobených škod, má být pouze signálem pro přijetí dobrovolných opatření. 

Po první erozní události tedy nemůže orgán ochrany zemědělského půdního fondu uložit opatření ke snížení erozního ohrožení. Jediným nástrojem, který by mohl použít, je pokuta.

Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu říká, že vlastník nebo uživatel zemědělské půdy jsou povinni provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo ohrožování zemědělské půdy erozí (§ 3c odst. 1 zákona). V případě vzniku závadného stavu jsou povinni činit bezodkladná opatření k jeho nápravě (§ 3c odst. 2 zákona). A pokud taková opatření neprovedou, jedná se o přestupek, za který lze uložit pokutu až do 1 mil. Kč u fyzické osoby nebo do 10 mil. Kč u právnické osoby nebo fyzické podnikající osoby.