Stromy ve vinici

Proč stromy ve vinici?

Divoká réva se táhne po stromech jako liána za světlem, což už dávno inspirovalo první pěstitele. Většinu doby tisícileté historie pěstování révy ji lidé pěstovali ve smíšené kultuře společně se stromy. Svědčí o tom četné zmínky v historických knihách a uměleckých dílech. Stromy plnily funkci opory pro révu. 

Staří Římané se od Etrusků naučili pěstovat révu v řadách se stromy (olivy, jedlé kaštany, moruše), které sloužily jako opora. Mezi řádky rostlo obilí a dnes bychom to nazvali moderním slovem agrolesnictví. V různých oblastech Itálie, Francie a Portugalska můžeme vidět „révu snoubenou se stromy“. Kromě opory, což lze dnes řešit sloupy a dráty, stromy přináší vinařům i další benefity:

• poskytují vinným keřům lepší mikroklima, zejména zastínění v létě, kdy se vysoké teploty a silné sluneční záření negativně podílejí na nižších výnosech a kvalitě vína
• recyklují živiny – stromy díky hlubokým kořenům zabraňují smývání živin do podzemních vod, vytahují je do nadzemních části a s opadem listů je zase vrací na povrch půdy
• svými kořeny oživují a zúrodňují půdu, podporují půdní organizmy, které pak mohou kolonizovat zbytek vinice
• slouží jako útočiště pro živočichy – v dutinách hnízdí ptáci nebo se ukrývá užitečný hmyz, který pomáhá při ekologické ochraně vinic před škůdci
• zatraktivňují krajinný ráz a nabízí zdroj pylu a nektaru také pro hmyz z okolí
• ořezávané „na hlavu“ poskytují palivové dříví

Na videu je hrdinská sklizeň v Kampánii, pěstování révy na topolech nebo jilmech vysokých až 20 metrů.

Monokulturně se réva začala pěstovat až v posledních cca 150 letech v souvislosti s rozvojem techniky, průmyslových hnojiv a pesticidů. Již za tak krátkou dobu se ale ukázalo, že intenzivní zemědělství, včetně vinařství, není trvale udržitelné. Je potřeba se podívat do historie, inspirovat se prověřenými postupy a hledat možnosti jejich aplikace v dnešním moderním světě. Dodnes funkční vinice, kde se „réva snoubí se stromy“, mohou být cestou k transformaci moderního vinohradnictví, kde na prvním místě bude nejen zisk, ale i zdravá a malebná krajina.

A jak to bylo u nás?

Vinnou révu pěstoval i Jan Amos Komenský. Do vinice chodil s otcem už jako dítě a vydrželo mu to až do dospělosti. Vlastnil vinici v trati Plachty v obci Blatnice pod Svatým Antonínkem na jižní Moravě. V učebnici Svět v obrazech z roku 1658 v kapitole Vinobraní popisuje pěstování révy. Dočteme se zde:
„Víno roste ve vinici, kde se vinné keře rozvádějí a bývají proutím přivazovány ke stromům, k tyčkám nebo k latím.“

Později se začaly jako opora pro révu využívat kůly, stromy z vinic ale zcela nevymizely. Udržely se ve vinicích jako vedlejší zdroj ovoce nebo doprovodná zeleň. Nejčastěji se pěstovaly tzv. vinohradnické broskve, oskeruše nebo hrušeň sněhobílá (Pyrus nivalis). Tato hrušeň se na jižní Moravu dostala v průběhu tureckých vpádů v 17. století z jihovýchodní Evropy (tehdejší Osmanské říše). Nápadná je svými běloplstnatými listy. Je to snad kříženec hrušně obecné (Pyrus communis) a hrušně hlošinolisté (Pyrus elaeagrifolia). Dnes tento druh téměř vymizel, ovocné školky ho nemnoží, protože existují i chutnější odrůdy.
 

Keře ve vinicích

Velký přínos pro vinaře představují také keře. Poskytují úkryt mnoha živočichům. Třeba ťuhýkům, kteří jsou nejlepšími likvidátory hrabošů. Hnízdí v hustých trnitých keřích. Z keřů dělají výpady na hraboše na travnatých plochách ve vinicích a své úlovky pak napichují na jejich trny. Volně rostoucí trnité remízky nebo pravidelným řezem udržované trnité živé ploty jsou pozvánkou pro ťuhýky.

Vinice jsou vhodným biotopem také pro koroptev polní, která z naší krajiny mizí kvůli velkým, intenzivně obhospodařovaným lánům, kde nenachází dost potravy ani úkryt. V rámci tzv. integrované produkce se dnes už běžně ozeleňují meziřadí ve vinicích. Vysetá druhově bohatá směs rostlin láká hodně hmyzu a na podzim nabízí také semínka. Pro koroptve jsou takové vinice neodolatelné. Rády však hnízdí v blízkosti keřů, proto pro úspěšné vyhnízdění potřebují alespoň jeden malý remízek.

Aby keře z vinice nakonec nevytlačily révu, dá se využít zkušeností z Anglie. Tamní pokládané a udržované živé ploty (hedgelaying) vytvářejí neproniknutelnou bariéru kolem pastvin, aby z nich neutíkala jehňata a farmáři nemuseli stavět drahé a rušivé drátěné ploty. Stejné uplatnění by takové živé ploty našly i ve vinicích – zabrání srnkám a zlodějům dostat se do vinice (bez potřeby oplocování), dotvoří krajinný ráz, podpoří biodiverzitu ve vinici a nezaberou moc místa.

V pokračování článku se dozvíte, co je důležité zvážit při výběru stromů nebo keřů do vinic, jaké druhy jsou vhodné, a naopak, kterým se raději vyhnout.