Vlastním půdu

Využijte jednoduchý formulář na našich stránkách k hlášení eroze. Nebo se obraťte přímo na pověřeného pracovníka Státního pozemkového úřadu  a erozi mu nahlaste. Ten provede prohlídku na místě a zjištěné informace zanese do monitoringu eroze. Na jejich základě může být vaše půda zařazena do vyššího stupně ochrany. Při nedodržení pravidel pak hrozí zemědělci krácení dotací.

Současně kontaktujte svého pachtýře a informujte ho o vzniku erozní události. Domluvte se s ním na provedení nápravných nebo preventivních opatřeních (orba po vrstevnici, podsev, pásové zpracování půdy, mulčování, zatravnění pozemku apod.).

Pokud nemáte ochranu půdy před erozí upravenou v pachtovní smlouvě, zvažte její změnu nebo uzavření nové pachtovní smlouvy.

Veřejné cesty jsou komunikace, které může používat kdokoliv. V případě polních cest jsou to nejčastěji veřejně přístupné účelové komunikace. Narozdíl od ostatních veřejných cest jako jsou dálnice, silnice a místní komunikace vznikají veřejně přístupné účelové komunikace často živelně. Tedy tak, že se po nich chodí nebo jezdí, aniž by tomu vlastník pozemku bránil. K jejich vzniku není třeba rozhodnutí úřadu. Mohou být na obecních i soukromých pozemcích. Mohou to být nezpevněné pěšiny, ale i asfaltové cesty, které může používat kdokoliv k obvyklým dopravním účelům a jejich vlastníci takovému užívání nemohou bránit.

Veřejně přístupná účelová komunikace musí splňovat 4 definiční znaky:

• je stálá a patrná v terénu
• dopravně spojuje různé nemovitosti
• alespoň pro jednu nemovitost je jedinou přístupovou cestou
• vlastník souhlasí s obecným užíváním cesty, tj. cestu může užívat veřejnost

V případě sporů týkajících se veřejně přístupné účelové komunikace se více dozvíte zde.

K vašemu pozemku vede soukromá cesta. Domluvte se s vlastníkem cesty na podmínkách jejího užívání (výprosou, smlouvou, zřízením služebnosti cesty). Nedohodnete-li se, můžete se obrátit na soud s žalobou na zřízení nezbytné cesty. Soud ji povolí, pokud k vašemu pozemku nevede veřejná cesta a dohoda s majitelem pozemku nebyla možná. Podání žaloby konzultujte s advokátem či advokátkou.

Nabízí se jedna z následujících možností. Ale nebudeme vám tvrdit, že existuje jednoduché řešení. Připravte se na delší, mnohdy náročný proces, který ovšem s ohledem na hodnotu vaší půdy a možnosti ji správně obhospodařovat stojí za to.

Pozemkové úpravy: V pozemkových úpravách dochází k uspořádání, scelení nebo naopak dělení pozemků různých vlastníků půdy tak, aby vznikly vhodné podmínky pro hospodaření na ní a současně byla zajištěna ochrana okolní přírody. Součástí pozemkových úprav je i plán společných zařízení, jehož součástí jsou i účelové komunikace se všemi doprovodnými stavbami jako jsou, propustky, mosty, brody nebo železniční přejezdy. Pozemkový úřad je povinen zahájit pozemkové úpravy pouze pokud se pro to vysloví vlastníci nadpoloviční výměry zemědělské půdy v dotčeném katastrálním území. Pokuste se přesvědčit vlastníky ostatních pozemků včetně obce a podejte společnou žádost o provedení pozemkových úprav v dané lokalitě. Po provedení pozemkových úprav se postupně realizují jednotlivá společná zařízení (staví se cesty, protierozní a protipovodňová opatření apod.). Je pochopitelné, že okamžitá výstavba všech není s ohledem na finanční limity možná. Bohužel se tak stává, že některé pozemky nejsou přístupné ani mnoho let po pozemkových úprav, přestože cesta byla schválena v plánu společných zařízení a v katastru je vyznačena, fakticky neexistuje. Problémem se zabýval ombudsman a dospěl k závěru, že na přednostní stavbu cesty neexistuje právní nárok. Avšak polní cestu, která byla jakožto společné zařízení schválená v pozemkové úpravě, je možné používat k chůzi a jízdě před její faktickou stavební realizací.

Výprosa - vlastník pozemku z dobré vůle a bez nároku na protihodnotu ho celý nebo jen část přenechává k užívání konkrétní osobě. Jedná se o jakousi sousedskou laskavost, která vlastníka pozemku užívaného jako přístupová cesta k ničemu nezavazuje a může výprosu kdykoliv odvolat. Výhodou je bezplatné užívání pozemku jako přístupu na váš pozemek, nevýhodou nejistota takového ujednání.

Služebnost cesty - při zřízení služebnosti vlastník souhlasí, že jeho pozemek bude sloužit i někomu jinému jako přístup k jeho nemovitosti. V takovém případě rozlišujeme služebnosti:

• stezky - po stezce můžete chodit, nikoliv na ni vjíždět motorovými prostředky
• průhonu - umožňuje hnát přes služebný pozemek zvířata a vjezd nemotorových prostředků
• cesty - umožňuje vjezd a jízdu motorových prostředků, stejně jako chůzi, ale nikoliv hnaní zvířat

Služebnosti se zřizují smlouvou, ve které si stanovíte i podmínky služebnosti. Ten, komu slouží, za jejich zřízení většinou musí zaplatit. Nezapomeňte na zapsání služebnosti do katastru nemovitostí.

Právo nezbytné cesty - pokud se s vlastníkem pozemku, přes který byste se potřebovali dostat, nedohodnete (na výprose, služebnosti, prodeji části pozemku apod.) a současně platí, že váš pozemek není spojen s žádnou veřejnou komunikací, můžete požádat soud o zřízení nezbytné cesty. Pozor i nezbytná cesta je zřízena za úplatu.

Nejprve ukončete současnou pachtovní (nájemní) smlouvu. To může trvat i několik let, podle toho na kolik let jste pacht uzavřeli nebo jak dlouhou máte sjednanou výpovědní dobu. Mezitím budete mít dostatek času hledat nového pachtýře. Přibližně půl roku před koncem stávající smlouvy nabídněte pozemky novému pachtýři. Oslovte zemědělce ve svém okolí (v okruhu cca 25 km), pokud máte větší výměru (nad 5 ha) můžete využít i inzerce a oslovit vzdálenější zájemce.
Všechny zemědělce z blízkého okolí snadno naleznete ve veřejném registru půdy tzv. LPIS, ve kterém musí být uveden každý zemědělec, který žádá o zemědělské dotace.
V mapě si vyhledejte váš pozemek (dle parcelního čísla). Když přejedete kurzorem přes jednotlivé vyznačené půdní bloky, zobrazí se vám jméno uživatele (zemědělce). Po kliknutí se vpravo dole zobrazí jeho jméno a způsob hospodaření (ekologický / konvenční zemědělec) a po rozkliknutí jeho jména i kontaktní adresa. Tak zjistíte, kdo ve vašem okolí hospodaří a můžete ho oslovit s nabídkou k propachtování Vašeho pozemku. Tímto způsobem si projděte jednotlivé zelené půdní bloky až do okruhu 25 km.

Je hodně předpisů, které stanoví, co se může, musí nebo naopak nesmí dělat se zemědělskými pozemky.

Pokud vlastníte pole poškozované erozí, ale nechcete na něm hospodařit nebo nemůžete najít vhodného zemědělce, je často lepší nechat pozemek ležet ladem (úhor). Pozemek může být nadále veden v katastru nemovitostí jako druh pozemku orná půda, kterou katastrální vyhláška definuje jako: „Pozemek obdělávaný za účelem produkce plodin nebo pozemek, který je k dispozici pro rostlinnou výrobu, ale je ponechán ladem, případně pozemek, který je dočasně zatravněn v rámci systému střídání plodin.“

Úhor je historický způsob obdělávání půdy, která byla i několik let ponechána ladem a samovolně se obnovovala její úrodnost. Pozemek už v prvním roce zaroste běžnými polními plevely. Rostlinný kryt chrání půdu před erozí a díky absenci chemických postřiků (včetně herbicidů) dochází k obnově půdní struktury i doplnění půdního humusu, který rozhoduje o úrodnosti půdy.

Plevelů se není třeba bát, pokud jsou posečeny před vysemeněním, k většímu zaplevelení nedochází. Pozemek lze nechat i zcela bez údržby (nesečete, neořete), semena se sice vytvoří, ale velkou část během podzimu a zimy vyzobou semenožraví ptáci. Úhor pak funguje přes zimu jako "ptačí krmítko". Pozemek začne zarůstat vytrvalými bylinami a klasické plevele orné půdy postupně nahradí luční rostliny, které nesnáší orbu. Pokud je pozemek v blízkosti louky, odkud mohou dolétnout semena lučních rostlin, dojde k samovolné přeměně na louku v průběhu 2-5 let. Nemusíte se tedy obávat a dělat ukvapená rozhodnutí při výběru nového pachtýře, protože bylinný porost lze kdykoliv levně vrátit na ornou půdu jednou orbou.

Jedním z možných úskalí je výskyt “škodlivých organismů“ dle zákona o rostlinolékařské péči. Jejich přesný seznam není sestaven. Pokud na ladem ležícím poli rostou běžné domácí (byť plevelné) rostliny jako třeba pýr, pcháče nebo bodláky, nemusíte je sekat. Časem je vytlačí luční druhy rostlin. To neplatí pro nepůvodní invazní rostliny jako např. zlatobýl, bolševník, křídlatky, v blízkosti brownfieldů také pajasan žláznatý, podél vodních toků klejicha nebo netýkavka žláznatá. Jejich výskyt jste povinni ze zákona omezovat.

Pokud je pozemek blízko lesa, vzrostlých stromů nebo je ponechán bez údržby více než 5-10 let, začnou na něm růst keře a stromy. Návrat dlouhodobě opuštěných pozemků se vzrostlou dřevitou vegetací je pracnější a finančně náročnější, nicméně stále možný. Na druhou stranu i zarostlé meze a remízky jsou pro krajinu, půdu a živočichy v nich žijící velmi přínosné.

Absolutní a dlouhodobá bezzásahovost v případě zemědělských pozemků (orná půda, louka) ve střední Evropě není možná, pokud zde budou žít lidi. Bez rozsáhlých znalostí z ekologie středoevropské krajiny se do těchto experimentů raději nepouštějte, protože můžete nadělat více škody než užitku. Jedná se o velice komplexní problematiku. Není reálné upozornit na všechny aspekty v krátké odpovědi. Proto se zaměříme pouze na několik:
V prehistorických časech zde disturbanci (narušování povrchu pozemků a okusování dřevin) zajišťovali velcí savci – od mamutů až po recentní zubry, divé koně a pratury, kteří byli vyhubeni člověkem relativně nedávno. Dnes tuto disturbanci zajišťuje člověk (sečení luk, kácení v lesích) nebo ním chovaná zvířata (pastva krav, ovcí, koz, koní). Problém je, že tyto aktivity na zemědělské i lesní půdě jsou často až příliš intenzivní, což přírodě škodí. Nicméně špatný je i opačný extrém – absolutní bezzásahovost. Nelze s pozemky nic nedělat, protože to může nadělat více škody než užitku (šíření invazních rostlin nebo živočichů – od brouků po savce, karanténních škůdců planých i pěstovaných rostlin). Proto je důležité mít pozemky alespoň příležitostně pod dohledem a v případě potřeby udělat potřebné zásahy: likvidace invazních rostlin, které vytlačují původní květenu nebo likvidace invazních živočichů (např. boryt a mufloni na Pálavě; zavlečený norek americký do české přírody z kožešinových farem žere vše, co mu přijde do cesty a vytlačuje původního, dnes již vzácného, norka evropského), sečení luk (jako náhrada za vyhubené velké býložravce).

Přirozené bezlesí (louky, písčiny, skály) je v českých podmínkách udržováno buď klimatickými podmínkami nebo přítomností velkých býložravců a je zásadní pro přežití velkého druhu rostlin (světlomilné byliny, často velice vzácné druhy přežívající na několika posledních lokalit kvůli tomu, že vyžadují specifické stanoviště s nezapojenou vegetací nebo řídké lesy) i živočichů (pavouk stepník rudý; motýli – jasoň červenooký, jasoň dymnivkový, okáč skalní). V důsledku změny klimatu nebo introdukce nepůvodních druhů rostlin při striktní bezzásahovosti vznikají monokulturní porosty nepůvodních rostlin (zlatobýl kanadský v nivách řek a kolem brownfieldů, pajasan žláznatý), které zcela ničí původní společenstva rostlin a živočichů.

Pokud chcete investovat peníze do ochrany přírody a krajiny, raději využijte možnost výkupu cenných botanických nebo zoologických lokalit, kde odborníci s dobrovolníky zajistí potřebnou péči, případně „kontrolovanou bezzásahovost“ – www.ceska-krajina.cz, www.mistoproprirodu.cz, www.birdlife.cz/rezervace/ nebo www.wolf.sk.

Ne. Pozemek může být nadále veden jako druh pozemku orná půda, kterou katastrální vyhláška definuje jako: “Pozemek obdělávaný za účelem produkce plodin nebo pozemek, který je k dispozici pro rostlinnou výrobu, ale je ponechán ladem, případně pozemek, který je dočasně zatravněn v rámci střídání plodin.”